Anotace:
Poprvé vyšel tento román roku 1951. Dočkal se mnoha vydání doma i v cizině a znamenitého filmového zpracování s Mastroiannim v roli protagonisty. Je to svým způsobem odpověď na otázku, kterou si v prvních poválečných letech kladli tak mnozí: Jak se mohl slušný inteligentní člověk stát fašistou - ne pro zisk a "slávu", nýbrž z přesvědčení? Moravia nachází tento důvod v touze zařadit se, být s ostatními, být jako ostatní. Jeho hrdina Marcello Clerici trpí od dětsví pocitem, že je jiný než druzí, že k nim nepatří, že je nenormální. Utvrdí ho v tom otřesný zážitek: shodou okolností zastřelí šoféra, který se ho pokoušel zneužít. Čin zůstane utajen, ale od té doby Marcello vynakládá všechnu svou energii na to, aby se ve všem všudy přizpůsobil, aby se choval normálně. A normální je podle něho to, co pokládá za dobré většina. Od značky cigaret po zařízení bytu, od volby oblečení po volbu nevěsty se tak úzkostně přidržuje průměru, že je opět ne-normální, neboť to, co jiní konají zcela samozřejmě, on činí s přemáháním. Stejné je to s jeho poměrem k fašismu. Režim se svou zkorumpovaností, nepokrytou sprostotou osob i cílů se mu v hloubi duše hnusí, ale zároveň je to pro něj fetiš, moc, která ho může učinit užitečným kolečkem mezi tisíci koleček zcela podobných. Ale i tady přehání. Místo aby jako ostatní pokřikoval eia eia eiala při Duceových projevech, vstoupí do zpravodajské služby, dokonce se sám nabídne, že spojí svatební cestu do Paříže s navázáním kontaktu s důležitým emigrantem, který býval jeho profesorem na univerzitě. A když tento kontakt vyústí ve vraždu, spolu s hrůzou a odporem cítí i chmurné zadostiučení, že konečně definitivně vyrovnal svou úchylku, že je v zákrytu, částečka mocného šiku. Má milující ženu, líbeznou dcerušku, byt jako klícku - ale všechno mu kalí nikdy se nerozptylující mrak. Mravní zákon, který byl člověku dán, nelze beztrestně překročit, věří Moravia. V tom je možná přílišným optimistou. Jeho Marcello je koneckonců přece jen výjimka, zbloudilá ovečka, ne stádo. [obálka 1984]