Anotace:
Šestý a poslední díl románové ságy o osudech Périgorďana Petra ze Sioraku v době náboženských válek ve Francii koncem 16. století zabírá období od roku 1594, kdy Jindřich konečně vstoupil jako král do Paříže, do vydání Ediktu nanteského, který měl zaručovat náboženskou svobodu, tedy do roku 1599. Siorac, nyní už markýz (a jeho věrný sluha Miroul, povýšený králem na rytíře z La Surie) opět koná nejrůznější poslání ve službách králi a často je spojuje se službami krásným dámám, jichž je vždy statečným ochráncem: pro krále získává město Remeš, účastní se boje se Španěly vedenými Mansfeldem a po návratu do Paříže zahajuje dlouhotrvající boj proti jezuitům, kteří jsou sice na jedné straně vzorem kázně, pokorné disciplíny a vědění, ovšem jako spojenci Filipa II. Španělského představují uvnitř v zemi neustálou hrozbu. Siorac nechybí ani u intrik kolem Jindřichovi absoluce v Římě roku 1595. Účastní se ještě bojů se Španěly v letech 1597 - 1599 a po návratu do Paříže končí svou kariéru dvořana, ve které vydržel plných 27 let. Historii svého života dopsal Petr ze Sioraku 4. května roku 1610. Deset dní poté, 16. května 1610, byl před hostincem U srdce s korunou s korunou probodnutého šípem zavražděn panovník šestého dílu siorakovské ságy Jindřich IV., panovník, který první uzákonil princip náboženské snášenlivosti. (obálka 1988)