Anotace:
Novely sdružené v tomto svazku vycházejí z nejlepších tradic maďarské realistické prózy a představují to nejlepší, co autorka v poměrně širokém rozpětí let 1961-1980 v daném žánru vytvořila. Ačkoli nepostrádají napětí a někdy přímo prvky kriminální literatury, jejich děj je převážně zasazen do prostředí, které spisovatelka zná nejdůvěrněji, do prostředí maďarského venkova v období kolektivizace a bezprostředně po ní. Proces přestavby patriarchálního venkovského společenství, který spisovatelka sama bouřlivě uvítala, ji však nesvádí k laciné barvotiskovosti, vybírá si z něho ty nejdramatičtější okamžiku střetu starého s novým a projevuje zvláštní nadání pro vyhledávání citlivých bodů nejnovějších maďarských dějin. Ve svých novelách brojí proti licoměrnosti, proti násilí a zneužívání moci, proti všem náznakům vzniku nové venkovské aristokracie. Její epika je hutná, robustní, upřímná, na malém prostoru dokáže vypovědět o třiceti letech maďarského života víc než učené sociologické studie. Činí tak s odvahou a bez servítků - ne náhodou si mnohokrát vysloužila nelibost novodobých venkovských činovníků -, takže je lze bez nadsázky označit za představitelku angažované prózy v tom nejušlechtilejším slova smyslu.
(obálka 1988)
|