Anotace:
Námětem této knihy jsou životy herců. Přesněji - Životy starých herců. Tak jako se říká Životy starých Římanů. Velké žet značí, že šlo o velké životy. Přívlastek zdůrazňuje jednu dávnou, klasickou a ukončenou etapu. Etapu, která v mém srdci a v mé mysli začíná Boudou na Koňském trhu a končí v době, kdy se českému divadlu dostává záruky nerušeného rozvoje. Končí údobí živelné nabídky a nevyzpytatelné poptávky, etapa smutného usínání a veselého probouzení, doba talentů, rostoucích planě podél cesty, a jejich objevitelů a jejich ničitelů. Čas po všech stránkách nelítostný, po jedné stránce však nádherný až k zalknutí. Jen chvilku jsem se v té době ohřál a zůstala ve mně jako nejsilnější životní zážitek. Kniha má podat obraz spíše zákulisí než scény. Spíše života u divadla než na divadle. Volil jsem proto rozličné prostředí a postavy mně blízké. O každé jsem chtěl říct něco nového. Někteří mně to řekli sami, například Otýlie Beníšková, František Smolík, František Kovářík, Hermína Zöllnerová, Marie Panznerová-Klánová, Amalie Bobková-Votrubová, Ema Švandová. Jiní to řekli svým přátelům a já jsem se to od nich dozvěděl. Hlavně jsem chtěl psát o hereckém živobytí, ale tím nemyslím jen fóršusy, suché vuřty a nemanželské děti. Snažil jsem se dostat do divadel stálých i cestujících, a nejen do šaten velikánů, ale i k hereckému dělnému lidu. Všichni totiž dělali české divadlo - což je možná dobře připomenout právě v jubilejním roce 1983. S úmyslem obejmout zmíněnou etapu začal jsem v šerém dávnověku a skončil ve chvíli, kdy poslední divadelní společnost vyjela do terénu. Okruh se uzavřel. Adolf Branald (obálka 1983)