Anotace:
Obsáhlý úsek Arbesova díla tvoří výrazné portréty spisovatelů a umělců pohnutého života, s nimiž se cítil Arbes vnitřně spřízněn. Abychom plně porozuměli jeho zálibě v podivných, ztroskotaných zjevech, jež jako meteory na chvíli jasně ozářily nebe české kultury, musíme míti na paměti, jak těžce se Arbes probíjel a s jakými překážkami neustále zápolil. Proto i v "Záhadných povahách" zaznívá místy pronikavý sociální tón. Dlouho před dnešními badateli o Sabinovi pokusil se Arbes obhájiti památku tohoto "zrádce národa", jak nenávistně byl zván Karel Sabina, tím, že ukázal na nesnesitelné hmotné poměry, v nichž libretista "Prodané nevěsty" žil. Marně však se dožadoval nápravy. Jeho hlas zůstal voláním na poušti. I obraz strastiplné životní pouti slavného kdysi herce Krumlovského, současníka Tylova, je prodchnut ryze arbesovským soucitem s nešťastníky, v nichž osud ubíjel jejich nadání. Galerii postav, v jejichž životní dráze nastal tragický zlom, vrhající na ně přísvit tajemna, doplňuje silná osobnost italské renesance, pověstný Nicolo Machiavelli. I v jeho životě, do něhož mocně zasáhl smutně proslulý Cesare Borgia a přísný mnich Savonarola, objevil Arbes vnitřní a vnější nesouzvuk: vnitřní disharmonie spočívá ve vysokých cílech a nízkých prostředcích, jimiž jich chtěl dosáhnouti, vnější v jeho vypjatém duchovním úsilí a v neporozumění, na než naráželo. Arbesovy studie burcují národní svědomí: kéž aspoň dnes se neminou účinkem.
(obálka 1941)
|