Anotace:
Už titul Zeyerovy knihy (poprvé vyšla časopisecky 1877) napovídá, že půjde o vyprávění, děje a situace, postavy i celkový kolorit, který patří dávné minulosti. A skutečně: látka románu čerpá ze starofrancouzského eposu z 12. století. Zeyer pro svou knihu využil i nordické pohádky a kresťanské legendy stejně jako motivy i formální postupy pohádek. Slovesné mistrovství tohoto básníka veršem i básníka prózy, bytostný smysl pro dramatickou výstavbu textu (Zeyer je také autorem několika dramat) a především sama idea díla, vycházející z rytířských vlastností a věrného přátelství dvou protagonistů, byly zárukou, že z rozsáhlého materiálu posvěceného invencí skutečného básníka vznikne mimořádné slovesné dílo. Tato kniha patřila k nejoblíbenějším dílům svého autora, od roku 1880 do 1941 dosáhla sedmnácti vydání. Její připomenutí má své dobré důvody: rozšíří nejen současné čtenářské povědomí o tomto spisovateli, ale připomene nám znovu, že základní lidské vlastnosti, jako je čest, statečnost, smysl pro oddané přátelství, víra v sílu lásky a ve spravedlnost, tedy celý onen mravní kodex, jakým jsou ozdobeni Zeyerovi rytířští hrdinové, by měl být ideálem každého lidského života bez ohledu na je časoprostor. Je to sen, jehož zhmotnění je odvěkou povinností lidského rodu. (obálka 1983)