Anotace:
Doslov k českému vydání Psal jsem Maškarádu v létě 1940 na Capri. Roku 1935 byl jsem dva měsíce v Mexiku; a snad mi tam napadla myšlenka napsat román o diktatuře. Ať je tomu jakkoliv, začal jsem pomýšlet na napsání románu proti diktátorům v posledních letech před vypuknutím války, když propaganda a policejní zásahy fašistického režimu se staty téměř nesnesitelnými. Naprosto bych nemohl vyloučit, zda mi námět spiknutí řízeného náčelníkem nenapadl poprvé při požáru říšského sněmu. Ale také francouzská kniha o agentech provokatérech Ochrany působila na mou fantasii. Kniha však vznikla především z vnitřní nutnosti, když jsem byl syt všech těch věcí, které tenkrát doléhaly na Italii a na velkou část Evropy, ať to byly různé druhy politické policie, tajní agenti, provokatéři, spiknutí, pronásledování, koncentrační tábory, vyhnanství atd. atd. Jednoho krásného rána v červenci sedl jsem si v Anacapri ke stolku a za dva měsíce jsem sepsal celou knihu přímo na stroji. Neměl jsem v úmyslu sepsat satiru, satirická tendence knihy vznikla jaksi bez mé vůle. Chtěl jsem vytvořit osobu diktátora tak, jaký bývá ve skutečnosti, nešlo mi o to, abych ho odsoudil. Zdá se mi, že je v objektivnosti daleko více síly než v satiře. Diktatura je skutečnost a zachovávám ji v její celistvosti jako všechny ostatní skutečné věci. Odsouzení musí pronésti čtenáři, mají-li k tomu chuť, nikoliv spisovatel. Kniha byla podána k politické cenzuře ministerstva lidové osvěty a šla z ruky do ruky, aniž se někdo od censora až po ministra odvážil vyslovit proti ní. Konečně ji dostal na stůl Mussolini, který ji četl v rukopise. Snažil jsem se udělat z diktátora osobnost, nikoliv loutku. Proto snad dovolil Mussolini uveřejnění této knihy. Ale jakmile vyšla, přišel zákaz, aby se o ní mluvilo v novinách; a brzy nato zápověď, aby se znovu tiskla. Při stejné příležitosti bylo mi zakázáno, abych v novinách podepisoval články svým jménem; a byl jsem nucen užívati pseudonymu. Považuji Maškarádu spíše za plod své zkušenosti nežli fantasie, jak by se zdálo na první pohled; zkušenosti, která vyplynula z otroctví a z marné touhy po svobodě. Přeji sám sobě a všem Evropanům, aby nebyli nuceni jednoho dne znova se té zkušenosti učit. Doba diktátorů musí být považována navždy za skončenou, nechceme-li, aby naše civilizace zanikla. Alberto Moravia, v prosinci 1946