Anotace:
Ve světové galérii literárních postav, které při střetu s "velkou" historií náhle vybočí z mezí, z daného údělu průměrnosti, a náhle mají rozměry protagonistů antické tragédie, vystupuje v našem století do popředí Styronova Sophie (Sophiina volba, 1979) a její předchůdkyně Ida Mancusová z románu Elsy Morandové (1974). Obě jsou svým založením paradoxně nezúčasněné na vnějším dění; o to absurdnější je pak jejich krajní oběť s následnou vinou a trestem. Sophie se v roce 1943 vzdala v Osvětimi jednoho ze svých dětí, přibližně ve stejnou dobu Římanka Ida, znásilněná německým vojákem, začíná bojovat o svého druhého syna, který přišel na svět nepatřičně: nadpozemsky krásný a čistý, avšak ocejchovaný, sehraje úlohu obětního beránka. Morantová obecnou platnost a současně výlučnost tohoto dramatického příběhu zesiluje ojedinělou vypravěčskou metodou. Epika románu je u ní stále poměřována pohybem reálného času: jednotlivé epizody a úseky děje otvírá pohled na dějiny, na jejich hlavní aktéry od Mussoliniho, Hitlera až ke Stalinovi; klíčové situace světového dění - u Morantové v širokém záběru od roku 1942 až do prvního poválečného desetiletí - probíhají jako série masakrů a násilí; porážky a vítězství jsou označeny společnými hroby z malých i velkých válek, z partyzánských bitev i sibiřských lágrů, a stávají se mezníky individuálních osudů. (obálka 1990)