Anotace:
Jakýsi muž na útěku před zákonem přiráží jednoho dne v malém člunu k břehu nevlídného ostrova, na němž jen pár zchátralých staveb svědčí o dávno skončené přítomnosti lidí. A přesto zanedlouhu zjistí, že není na ostrově sám. Kdo jsou a odkud se vzaly všechny ty bytosti, jež se s podivnou pravidelností zjevují jeho očím? Bioy Casaresův příběh vzdáleně připomene Wellsův Ostrov dr. Moreaua - jednak inspirovaným názvem, jednak fantastickým motivem svévolného ovládnutí přírody. Tím však veškerá podobnost končí. "A jednoho dne bude existovat přístroj ještě dokonalejší. Myšlenky a dojmy v průběhu celého života - nebo v okamnžicích expozice - budou něco jako abeceda, dávající možnost obrazu pochopit cokoliv (stejně jako na základě písmen abecedy můžeme pochopit a vytvořit jakékoliv slovo). Život se tak stane zásobárnou smrti. Ale ani tehdy nebude obraz živý; zásadně nové objekty pro něj existovat nebudou. Pozná vše, co kdy vnímal nebo myslel, či další kombinace toho, co vnímal nebo myslel." Argentinskému spisovateli se podařilo na základě rafinované zápletky rozvinout prastaré, leč stále moderní a zneklidňující téma živé skutečnosti a jejího věčného otisku, možnosti zadržet přítomnost a vytvořit si soukromý ráj ještě na zemi, do skvělého podobenství velikosti a marnosti lidského usilování. (obálka 1988)