Anotace:
Studie, v níž se jeden z předních německých pokrokových spisovatelů vyznává ze své lásky k Čechovovi. Ukazuje, jak z počátku, zaujat monumentálním epickým dílem Balzacovým a Tolstého, přehlížel autora drobné povídkové formy, jak se však později naučil vážit si velkého a přitom nesmírně skromného spisovatele, který přes svůj ironický a skeptický postoj k vlastní slávě, přes tíživé pochyby o ceně vlastního díla "neúnavně pracoval, bavil ubohý svět svými povídkami v nejasné naději, skoro v důvěře, že pravda a humorná forma snad působí osvobodivě na duši a připraví svět pro lepší, krásnější život, jenž bude spravedlivější k lidskému duchu".