Anotace:
Aretinovy Rozpravy byly v Itálii publikovány poprvé v letech 1534-1539, v době vrcholné renesance. Jejich autor se vyznačuje bezuzdnou žízní po rozkoši, je ale i tvůrce nového jazyka, básnictví, které potlačuje petrarkismus a vyznačuje se střízlivým realismem. Pro nás, kteří jsme se dosud s Aretinovým rozmarným dílem nesetkali, je tento až encyklopedický repertoár sexu převáděného v různých prostředích (od klášterů po patricijské domy), místech a různými technikami připomenutím boccacciovské linie italské literatury: ženy znalé rozkošnického života, vybavené břitkým jazykem, bohatými zkušenostmi a nepotlačitelnou chutí zasvětit do tajů svého řemesla, ve třech dnech důkladně proberou dané téma, zarámované množstvím rozverných historek a užitečných rad, jak si zajistit příjemnou existenci. Nehledejme u autora narozeného před pěti sty lety jakýsi katalog obscénnosti ani pornografickou literaturu, nýbrž bizarní ars amandi; oceňme, jak odvážně Aretino zasáhl do konvenčního literárního proudu, vzepřel se asketismu a obtiskl život v jedné z jeho nejpřirozenějších podob. Stojí za zmínku, že Aretinovými Rozpravami byl doslova okouzlem Guillaume Apollinaire, který připravil jejich francouzské vydání už v roce 1912. (obálka 1992)