Anotace:
Francouzská poezie druhé čtvrtiny devatenáctého století měla několik vývojových etap i charakterových odstínů. Setkáváme se v ní vedle proslulých představitelů francouzského romantismu vůbec jednak se jmény autorů obecně známých a čtených, jako byl Gérard de Nerval, Théophile Gautier, Marceline Desbordes-Valmorová, Aloysius Bertrand (menší básně psal dokonce i Balzac a Dumas), ale také s básníky u nás méně známými nebo někdy i ve své vlasti úplně pozapomenutými, jako byl Petrus Borel, Maurice de Guérin, Auguste Barbier, Hégésippe Moreau, Alphonse Rabbe, Imbert Galloix, Charles Dovalle, Charles Coran, Philothée O'Neddy, Elise Mercœurová, Auguste Brizeux, Alphonse Esquiros, Charles Lassailly. Přitom jejich dílo je dodnes živé: učili se u nich "prokletí básníci" s Baudelairem v čele a průkopníci nových básnických směrů v našem století. Po vzniku červencové monarchie nechtěli mít mladí francouzští umělci - ti, kterým říkáme literární bohéma - s novým společenským pořádkem nic společného, pohrdali vžitými konvencemi, opovrhovali měšťáctvím a všemi jeho projevy. Pařížská literární bohéma třicátých a čtyřicátých let zasáhla výrazně do soudobého písemnictví i výtvarného umění. Pestrý obraz života na pařížském Parnasu těchto let přibližují čtenáři i četné dobové dokumentární ilustrace. [obálka Odeon 1984]