Anotace:
Tato kniha vypráví příběh těch, kterým se podařilo dostat pryč, a těch, kterým se to nepodařilo. Příběh o útěku naší rodiny před holocaustem - a o ztrátách, které v něm utrpěla - znám již od útlého dětství. A když moje matka a teta našly dopisy z Prahy a shromáždily je do anglicky psané knihy, s velkým zájmem jsem si ji přečetl, především proto, že jsem věděl, jak hluboce milovaly Paulu a Erwina. Moje chápání dějin, vylíčených v těchto dopisech, však nabylo nový rozměr, když jsem přijel do Prahy, abych zastával funkci amerického velvyslance v České republice. Zjistil jsem, ž oficiální velvyslanecká rezidencee v Praze Bubenči se nachází coby kamenem dohodil od budovy, v níž moje rodina bydlela před válkou a odkud v březnu roku 1939 sledovala, jak nacisté obsazují Prahu. Takže jsem každý den jezdil kolem bytu, kde dříve bydlela moje matka, abych pracoval na ambasádě, která vydala vízum, jež jí zachránilo život. Dnešní velvyslanecká rezidence byla ve třicátých letech domovem významného židovského podnikatele Otto Petschka a jeho rodiny. Představuji si, že moje babička kolem této rezidence Petschkových vozila děti v kočárku a obdivovala ji - a samozřejmě vůbec netušila, že tam jednoho dne bude bydlet její vnuk jako zastupitel Spojených států amerických. Díky životu v Praze pro mne rovněž ožily ulice a místa, o kterých jsou v dopisech zmínky a které pro mě předtím byly pouhými abstraktními představami, například Na Příkopě či Masná ulice. Tato kniha však nevypráví pouze osobní příběh... Z předmluvy Andrewa Schapira, velvyslance Spojených států amerických v České republice v letech 2014-2017 [obálka Irene 2017]