Anotace:
"Když v roce 1741 zemřel, uváděli jeho jméno dále bibliografové, lexikografové i pisatelé memoárů, ale jeho hudba upadla téměř okamžitě v zapomnění. Pověst fenomenálního houslisty a výstředního duchovního daleko překonala jeho slávu skladatele, a to i z dnešního pohledu." Těmito větami začíná svou monografii o Antoniu Vivaldim britský muzikolog Michael Talbot. Talbotova kniha, jež vyšla v angličtině poprvé v roce 1978 a od té doby se dočkala řady dalších vydání i překladů, platí dodnes za klasickou monografii o tomto nesmírně plodném hudebním skladateli pozdního baroka. Vivaldiho dílo by pro nás možná zůstalo bílým místem na mapě, nebýt téměř náhodného odhalení během bachovské renesance, které ukázalo, zač vděčí Vivaldimu velký Johann Sebastian Bach. I proto se bádání o tomto skladateli rozvíjí zvláště intenzivně v poslední době a nové objevy ukazují na mnohem všestrannějšího skladatele než skladby vydané za jeho života. Zatímco dříve byl Vivaldi považován především za skladatele koncertů (kdo by neznal Čtvero ročních dob), dneš víme, že byl významným tvůrcem v mnoha oblastech, komponoval hudbu vokální i instrumentální, církevní i světskou. Nechme se tedy provést životem a dílem velkého Benátčana, zvaného též "Zrzavý páter". Michael Talbot nám přitom otevře řadu zajímavých průhledů do života Benátek Vivaldiho doby, hudebního provozu a vydávání hudby před i za Alpami. Celou kapitolu věnuje jeho cestám po Itálii i Evropě, během nichž zavítal i do Čech, a nabídne i pronikavou analýzu Vivaldiho hudebního stylu a přehled jeho instrumentální i vokální tvorby. [obálka Vyšehrad 2014]

Obsah: