Anotace:
V zášeří krbu objevuje Šlejhar novou oblast látkovou: poměr muže a ženy. Bezútěšný výhled těchto tří rodinných povídek, vášnivé jejich invektivy mají svůj původ v bytostném zážitku, v Šlejharově nešťastném a neuspořádaném manželství, které skončilo rozvodem a prodejem rodného statku v Kalné, jímž ztroskotal Šlejharův zamilovaný úmysl trvale se oddati prostému rolnickému životu. Napadá tu analogie s Tolstým, s jeho selským hospodařením a naprostým odsouzením manželstvím v Kreutzerově sonatě. A skutečně, Šlejharovy hysterické ženy hubící muže a macešské matky, Šlejharův odvrat od moderní kultury a touha po primitivním způsobu života jako by mluvily z duše samého Tolstého. Ale o literárním vlivu mluviti nelze. To vše byly zkušenosti draze v životě zaplacené. Máme o tom svědectví v dopisech Šlejharových Macharovi, odhalujících upřímně celé vnitřní peklo jeho tehdejšího života. (J. S. Machar: Zapomínaní a zapomenutí.) Šlejharovy rodinné povídky zaslouží si pozornost, nejen jako kus autobiografie, nýbrž také jako dokument doby, jíž poměr muže a ženy v manželství nebyl něčím, co se lehkomyslně přechází. Povídku Z výletního setkání obsáhle Josef Laichter [Naše doba III. (1896), str. 1035 až 1037.] Stojí za to ocitovati onu část, jež opravuje Šlejharův jednostranný názor na manželství: "Když již spisovatel se pozastavuje nad dnešním manželstvím, kde je vlastně kořen zla? Dá se vše svalovati na ženu, resp. na špatně vychovanou ženu? Nejsou i špatní mužové, resp. špatně vychovaní muži?... Něco jiného visí ve vzduchu, něco třetího: ne návrat k starému poměru nadřízenosti mužovy a postavení ženy jako odalisky, ani ne také manželství způsobu, jak je vylíčil Šlejhar. Toho třetího však bude dosaženo, nejen budou-li jinými ženy, nýbrž budou-li jinými i muži." Posudek i s dnešního hlediska zajímavý končí: "Nesouhlasil jsem, ale nemohl jsem upřít obdivu zjitřenému, abych mluvil po Šlejharovsku - peru spisovatelovu." První vydání knihy V zášeří krbu vyšlo r. 1899 nákladem spisovatelovým. Povídka Z výletního setkání uveřejněna po prvé s názvem Ženy dobré, které příliš milují v Květech XVIII., 1 (1896). Druhé dvě povídky otištěny v Rozhledech, Skvrna v ročníku V. (1896), V mlhách březnové noci v ročníku VII: (1898). [Poznámky, Aventinum 1932]

Obsah: