Anotace:
Jedno z nejznámějších klasických děl starověké poesie, vycházející z bohaté mythologické tradice řecké a částečně římské, uvádí ve svých patnácti oddílech báje o proměnách lidí ve zvířata, v rostliny, kameny, vodu, nebo i ve hvězdu. Bezmála půl třetího sta bájí učlenil autor v souvislý celek (perpetuum carmen), chronologicky uspořádaný od změn, které následovaly po chaosu, z něhož vznikal svět, až po apotheosu Gaja Julia Caesara. Třebaže Ovidiovy verše opomíjejí vyjádření hlubších citových, náboženských nebo morálních citů, což souvisí s hospodářskými i sociálními poměry v prvních letech císařství, je nutné kladně přijímat záměr pobavení prostého čtenáře umělecky hodnotným vyprávěním.