Anotace:
Jsou lidé, kteří si stav ducha uvědomí a nezanesou ho balastem, a jsou tací, kteří ho vyčtou, dojdou k němu intelektuálním úsilím. Josef Topol patřil k první skupině. Mikuláš Medek o něm řekl: "Je to lastura, která se nedá otevřít násilím. Musí se trpělivě čekat, až se otevře sama." Vzal jsem si to k srdci a vůbec jsem se o násilné otevření nesnažil. Jenom jsem Josefa Topola poslouchal, trpělivě čekal na to, co v něm uvízlo a neodvál čas, občas mu něco připomněl a o něco požádal, vrátil ho zpět k tématu, a pak jsem se z toho všeho pokusil složit mozaiku, která by nám ho pomohla alespoň trochu přiblížit. Nesnažil jsem se vzpomínky ani řadit příliš chronologicky, neboť v každém člověku jsou uloženy podle jiného a pro něj důležitějšího klíče. Respektoval jsem tok řeči a jen textu dodával zřetelnější, utříděnější a plynulejší tvar, který se mi sám nabízel. Snažil jsem se, aby tento text byl jako oko, které je oknem do duše, jak říkala maminka Josefa Topola. Tady je. Tempo knihy: Adagio. (Karel Hvížďala v Úvodu) [obálka Torst 2018]