Anotace:
Paul Eluard zůstal v podstatě vždy básníkem politickým, i když se po nějakou dobu sdílel o některé omyly svých surrealistických přátel (s nimiž se rozešel pro své jasně politické verše Guernica a Listopad z r. 1936 a Mnichov tuto roztržku jen dovršil). Nepřestal si být ani po r. 1945, po osvobození Paříže a celé své rodné země, nikdy vědom toho, že válka stále ještě pokračuje, protože "svoboda je stále ohrožována a fašismus ještě nevyhynul". V červnu 1948 vychází Eluardova nová sbírka - Politické básně (Poemes politique) - jež už svým názvem plně vystihuje povahu veršů, povahu poesie, která "má sloužit, je zbraní, nástrojem". "Je to poesie jasně politická, poesie bojů, útoků proti podněcovatelům války, opěvování hrdinů nového lidství, poesie naděje v lepší budoucnost všech pracujících světa." (Kroupa)