Anotace:
Camill Hoffmann, český Žid, německý básník a československý diplomat, dnes patří svou tichou, novoromantickou lyrikou k neprávem zapomenutým autorům. I jako dlouholetý tiskový atašé pražského velvyslanectví v Berlíně se choval tak nenápadně, že se s jeho jménem nesetkáme ani v historické literatuře. Jak významné bylo jeho postavení pro binacionální vztahy mezi pražskou vládou a Německou říší a do jaké míry se sám podílel na aktuálním časovém dění, ukazuje jeho Politický deník, který si vedl v pohnutých letech 1932-1939, a který po prvním německém vydání z pozůstalosti vychází nyní i v českém překladu. Jako bezprostřední pozorovatel, ale přesto z kritického odstupu, popisuje Hoffmann politické události a diplomatické zážitky od parlamentního zániku výmarské republiky až po okupaci Československa v předvečer druhé světové války, a s jedinečně zasvěceným pohledem načrtává působivý obraz doby. Camill Hoffmann se narodil roku 1878 ve středočeském Kolíně. Roku 1902 nastoupil do redakce vídeňského Zeitu a v letech 1912-19 pracoval ve fejetonistické redakci drážďanských Dresdner Neueste Nachrichten. Vydal básnické sbírky Adagio tichých večerů (1902) a Váza (1910); spolu se Stefanem Zweigem překládal Charlese Baudelaira. V letech 1920-1938 pracoval jako československý tiskový atašé v Berlíně, kde vznikaly i jeho politické deníkové zápisky. Roku 1942 byl Hoffmann spolu s manželkou Irmou deportován do Terezína, v říjnu 1944 oba zahynuli v Osvětimi. [obálka Pražská edice 2006]