Anotace:
Svazek řeckých epigramů helénistického a římského období volně navazuje na Nejstarší řeckou lyriku (AK 44). Název epigramma, tj. nápis, naznačuje původ epigramu. V nejstarší době to byly skutečně nápisy obsahu čistě věcného, umístěné na budově, pomníku, náhrobku nebo daru. Jejich tvůrci byli místní básníci, jen ojediněle skuteční mistři, ale právě jimi pronikáme do opravdových, rozmanitých situací denního života. V nich k nám hovoří úspěšní vítězové sportovních a uměleckých zápolení, tvůrcové hodnot občanského života, ale i ti, kteří pociťují žal z odchodu nejbližšího člověka či zvířete. Literární epogramy této doby už mají převážně ten ráz, jakým se vyznačuje dnešní epigram. Jsou úsměvné, ale i kritické, výsměšné a sžíravé. Čtenář se zasměje nad drobnými scénkami z milostného života, nad kritikou básníků, filozofů, lékařů, řemeslníků, ne vždy bude souhlasit s výsměchem lidských nedostatků či tělesných vad, zamyslí se nad některými sentencemi a mnohdy snad i nad vlastním postojem k životu. [obálka Svoboda 1983]