Anotace:
Klasický text katalánského historika umění rozšířili vydavatelé o nové poznatky a moderní názory na základní problémy vývoje světového umění a doplnili jej několika monografickými kapitolami. Svazek obsahuje výklad o pravěkém umění, o umění starého Egypta, Sumeru, Akkadu a Íránu, o předkolumbovském umění Mexika, mayském umění a andských kulturách. Nedílnou součástí knihy je obrazová část, v níž jsou reprodukována proslulá i méně známá umělecká díla. Druhý svazek obsahuje ucelený výklad o předhelénském a řeckém archaickém umění, o umění v době Periklově, o jednotlivých vývojových etapách umění helénistického, etruského a římského. Neodmyslitelnou součást publikace tvoří kvalitní barevné reprodukce děl řeckých a římských architektů, sochařů, malířů a uměleckých řemeslníků. Třetí svazek uměleckohistorické encyklopedie zahrnuje hlavní vývojové směry výtvarného umění od raně křesťanského období až po umění románské. Podává výklad o raně křesťanském umění západních zemí Sýrie a Palestiny a o umění byzantském. Značnou pozornost věnuje umění barbarských kmenů, anglo-irské, předrománské kultuře, umění karolínského dvora a románskému umění ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu, Anglii a Skandinávii. Čtvrtý svazek, doplněný barevnými reprodukcemi, zachycuje hlavní vývojové rysy evropského gotického umění i umění arabského světa, Indie, Číny a Japonska. Seznamuje s předgotickou clunyjskou a cisterciáckou architekturou, s francouzskou, španělskou a italskou gotikou, s uměním ve střední a severní Evropě, Velké Británii, ve východním Středomoří, se sasánovským a parthským uměním aj. Pátý svazek je věnován nejvýznamnějším představitelům výtvarného umění přípravného období a první fáze renesance, pojednává o počátcích renesance v italském sochařství a malířství, o vlámském umění v 15. století, reprezentovaném Janem van Eyckem, a o florentské architektuře. Představuje velké toskánské sochaře 15. století, dílo Donatellovo, malíře rané renesance a velikány italského malířství Botticelliho a Leonarda da Vinci. Šestý svazek zahrnuje nejvýznamnější představitele výtvarného umění 16. století v Itálii, Španělsku, Nizozemí, Francii a ve střední Evropě. Představuje hlavní centra renesančního malířství, sochařství a architektury v Itálii, ukazuje, čím obohatili renesanci španělští, francouzští a nizozemští umělci, a seznamuje s osobitými rysy středoevropského výtvarného umění 16. století. Sedmým dílem dospívá Pijoanova encyklopedie k 17. století, jemuž dal charakteristickou podobu další velký sloh - barok. Zrodil se, tak jako před ním renesance, v Itálii a rychle se rozšířil do ostatních evropských zemí. Svazek obsahuje studie o barokním umění v Itálii, Španělsku, Belgii, Holandsku, Anglii, střední Evropě a v Rusku, studii o století Ludvíka XIV. a řadu monografií. Osmý díl uvádí čtenáře do 18. 19. století, dlouhého, vývojem bohatě rozrůzněného časového úseku, sahajícího do rokoka až po impresionistické malířství. Evropské umění překročilo v tomto rozmezí významný předěl - z období historických slohů vstoupilo do moderní doby. V několika rovinách se v něm postupně uvolnila pouta nejrůznějších konvencí, rozšířily se hranice umožňující reagovat na podněty soudobého myšlení i společenské a politické proměny. Už v 18. století zaujal malíře důvěrný, každodenní svět lidí i věcí, klasicista David a romantikové Géricault a Delacroix ztvárnili ve svých kompozicích velké události doby, Coubertův, Milletův a Daumierův realismus vyhradil v malbě důstojné místo obyčejnému člověku a jeho prostředí. Angličtí akvarelisté, kteří vyšli poprvé se svými stojany do přírody, příslušníci tzv. barbizonské školy, Corot a později impresionisté se stali velkými průzkumníky krajiny. Současně si však umělci vydobývali i právo na individuální prožitek, na jeho osobité tlumočení a od generace ke generaci nepřestávali rozmnožovat objevy na poli výtvarné formy. Malíři prosvětlili paletu, uvolnili rukopis a posléze povýšili na základní prostředek své mluvy barvu, van Gogh odkryl její výrazové, Cézanne její stavebné možnosti. Svůj výklad o hlavních proudech v architektuře, sochařství a malířství v předních evropských uměleckých centrech doplnili autoři zajímavou statí o koloniální architektuře Latinské Ameriky. V druhé části knihy zaměřili svou pozornost převážně na francouzské malířství jako oblast, v níž vývoj umění 19. století nabyl svých nejcharakterističtějších podob. Samostatné studie jsou věnovány tentokrát Franciscu Goyovi a Édouardu Manetovi. Text vyprovází 348 barevných reprodukcí s obsáhlými legendami. V devátém díle máme možnost sledovat revoluční proměny, k nimž docházelo v architektuře v souvislosti s rozvojem průmyslové civilizace, a složitý vývoj, jenž probíhal v umění, především v malířství, zhruba od poslední dekády 19. věku po dvacátá léta. I ten vyznačily četné zvraty ve výtvarném myšlení a senzibilitě, objevy v oblasti formy a nekonvenční, osobité reakce na závažné společenskohistorické skutečnosti. Na počátku uvedeného časového rozmezí ovládají scénu umělci prosazující souběžně s literaturou principy symbolismu a svou činnost zahajuje skupina Nabis, do doby kolem roku 1900 spadá vzmach secese - posledního univerzálního slohu, vzešlého z vůle po netradičním, živém projevu a uplatňujícího se ve všech oborech výtvarné tvorby. Vlastní historie moderního umění se však otevírá až s novým stoletím: ve zrychleném sledu se střídají nové tendence, jež jako kolektivní hnutí trvají často jen krátce, ale jež znamenají důležité vývojové předěly i podněty pro individuální hledání. V roce 1905 tak vystupují fauvisté v čele s Matissem, vyznavači zářivé, nelomené a svébytně používané barvy, brzy nato zkoumají Picasso a Braque nové možnosti, jak tlumočit v malbě prostor, a dávají zrod kubismu. Jejich zjednodušování tvarů domýšlejí pak originálním způsobem Kupka a Delaunay, ruští avantgardní umělci jako Tatlin, Malevič, Lisickij, holandská skupina De Stijl, francouzští představitelé geometrické abstrakce. Proti dosavadním tradicím a zobrazovacímu úzu založenému na centrální perspektivě se radikálně stavějí i italští futuristé a tvůrci dadaismu. V Německu se obráží specifická duchovní i sociální situace v dílech malířů označovaných dnes jako expresionisté a později v úsilí umělců z okruhu tzv. Nové věcnosti. Naznačený rámec překračuje v knize studie o naivním umění a kapitola, jež nastiňuje dějiny pařížské školy od jejích legendárních představitelů - Chagalla, Modiglianiho, Soutina aj. - přes novější figurativně či realisticky orientované proudy anebo osobnosti až po některé její rysy v posledních desetiletích. Desátý díl Pijoanovy encyklopedie uzavírá panorama dějin umění od jeho počátků až po naše časy a v osmi samostatných, více méně nezávislých kapitolách z pera příslušných odborníků dovádí výklad až do šedesátých let našeho věku. Úvodem se v návaznosti na předchozí svazek seznamujeme se surrealismem, dnes už "klasickým" uměleckým směrem z doby před druhou světovou válkou, zatímco s následující statí se už před námi otevírá problematika druhé poloviny století: v rámci nástinu vývoje moderního sochařství v ní vytyčuje autor obecněji platných rysů příznačných pro výtvarnou tvorbu tohoto období, stírání hranic mezi jednotlivými obory, odklon od jejich klasických premis, experimentování na poli technik a materiálů. Další vývoj v oblasti malířství přibližuje stať o tzv. lyrické abstrakci, tendenci, v níž se uplatnily na nefigurativní bázi trvalé znaky francouzské malířské kultury, a stať o abstraktním expresionismu, jenž navázal svým důrazem na výrazové složky malby na jinou stěžejní linii evropské tradice. V kapitole na téma pop-art se čtenáři představuje tvorba inspirovaná současným velkoměstským folklórem, rozšířená po roce 1960 především ve Spojených státech a v Anglii. Podobně jako plastice je dále vyhrazena v tomto svazku obsáhlá souhrná stať o moderní architektuře, jež nám umožňuje sledovat prudký, dynamický rozvoj v této oblasti v širokém časovém rozmezí od roku 1910 až po nedávná léta. Styčné body výtvarného umění s jinými obory lidské aktivity - zejména s vědou a technikou - dokládá studie o kinetickém umění a op-artu a konečně prostřednictvím osmé, závěrečné kapitoly získáváme představu o nových snahách na poli průmyslového designu.