Anotace:
Středověké válečnictví se vyznačlovalo činy svědčícími o strašlivé krutosti. Avšak jakkoli bylo takové jednání barbarské, zřídka kdy probíhalo nekontrolovaně. Tyto činy byly obvykle promyšlené: ohavné krutosti měly za cíl dosáhnout konkrétního výsledku. Anglický badatel Sean McGlynn ve své knize mimo jiné rozebírá bitvy u Azincourtu a Hattínu a vysvětluje hrozivý osud, který stihl zajatce. Zkoumá také obležení měst Béziers, Lincoln, Jeruzalém a Limoges a tažení Černého prince - nechvalně proslulou chevauchée stoleté války, jež zpustošila velká území Francie. Autor spojuje některé méně známé ukrutnosti s daleko známějšími epizodami, přičemž často podává vyčerpávající a dosud nejpodrobnější líčení těchto událostí. Popisuje utrpení jak civilistů, tak vojáků, pro které zákony války a rytířský kodex měly pramalý význam. Zařazuje popisované ukrutnosti do kontextu strategie a taktiky středověkého válečnictví a objasňuje jejich vojenskou podstatu. Dokazuje, jak velké osobnosti rytířství, jako byli Jindřich V., Richard Lví srdce, Karel Veliký, Saladin a Edward III., neváhali k dosažení svých vojenských cílů využít ty nejsurovější a nejbezohlednější metody. Autor se nespokojuje s konstatováním, že šlo "o pouhé poslouchání rozkazů", ale snaží se odhalit psychologické a egoistické motivy prostých vojáků, kteří tyto ukrutnosti páchali. Tímto způsobem dokazuje, že ideály rytířství mohly výstřelky válek krvavého středověku držet na uzdě jenom ve velice nepatrné míře. [obálka Mladá fronta 2010]

Obsah: