Anotace:
Nejsem si zcela jist, zda v dnešní povodní knížek, kterým jsme ještě nedávno říkali exilové, bude stačit, když o Bláznovi ve městě Oty Filipa napíšeme, že první vydání bylo připraveno již v roce 1970 v ostravském Profilu (před tím ale knižka už vyšla německy ve Frankfurtu nad Mohanem ve Fischer-Verlag - Němci byli ve výrobě rychlejší), že však sazba byla po autorově zatčení rozmetána. To jistě nebyl tehdy ojedinělý osud knížky a autora. Pádnějším doporučením může být, že kromě německého vydání v již zmíněném prestižním Fischer-Verlagu vyšel Blázen, jak mu autor familiárně říká, také v dánštině, francouzštině a španělštině. Zaujal-li osud Jan Gajdoše, učitele vracejícího se po osmiletém vězení domů na maloměsto, čtenáře tolika jazykových oblastí a s tak rozdílnou životní zkušeností, bude zřejmě na románu něco nestárnoucího, něco stále lidsky vzrušujícího. Asi to bude ten věčný boj člověka, který na všechny strany "trčí" mimo spořádaný zástup, neumí a nechce do zákrytu. Boj euforický i rezignovaný - podle okamžité kondice Jana Gajdoše, který se nikdy nedokáže vyrovnat se zlomyslnou malicherností malého města, s nahlédáním do talířů, s fízlováním, denunciacemi, obludnou stejností každého dne. Sám poznamenaný bláznovstvím merného zesměšnění štafety oslavující spřátelenou mocnost žije tu s pocitem mříží kolem sebe, ačkoliv by se měl vlastně radovat, že jeho vězeňská zkušenost skončila. Jenže v Gajdošově životě je všechno jinak. A právě v této odlišnosti je provokace, která musí být potrestána. [obálka Profil 1991]