Anotace:
Od roku 1511 do roku 1523 trvaly krvavé "janovické vojny", než bylo janovické panství vráceno rodu, který tam žil bezmála půltřetího sta let. "Zemský odpovědník a zhoubce země" pan Heřman Janovský z Janovic, z vůle královy psanec, kterého směl kdokoli zabít za odměnu pěti set kop míšeňských grošů, se nakonec po mnoha bojích a útrapách stal opět "milým a slovutným", když král ve svém majestátu mu odpoustil všechny války, jež ve své při vedl s Petrem Sudou z Řenec. V celé zemi, v Čechách i na Moravě, se o janovických vojnách vyprávělo - doba však tehdy byla vůbec plná zmatků, střídavě při sobě stála nebo spolu válčila neposlušná města, stavové i král. Na všech cestách číhalo nebezpečí, K "lesnímu tovaryšstvu" se přidávali zemani, špatní hospodáři a zadlužení rytíři, dávali se najmout bohatšími pány a přepadali jezdce a vozy, jedoucím se zbožím do trhů. Mladý král Vladislav Jagellonský podléhal zejména vlivu pana Zdeňka Lva z Rožmitála a nestaral se příliš o české spory, v Uhrách, kde žil, se vzbouřili Kurucové a na Budín táhlo na padesát tisíc Turků. Vzpoura byla potlačena díky zverbovaným posilám z českých měst a panství, Turci byli zahnáni. Čeští stavové se však natolik svářili s městským stavem, že opět hrozila domácí vojna. Churavý král se mezi oběma stranami zmítal jako třtina ve větru. Po jeho smrti r. 1516 byla česká koruna zadlužena čtyřmi milióny kop grošů a hlavními jejími věřiteli byli zemští šlechtici, především nejvyšší purkrabí pan Lev z Rožmitála. Mezi pány propukaly domácí vojny se střídavým vítězstvím na obou stranách. Jejich ožebračení poddaní prchali do měst, za jejichž hradbami nacházeli útočiště. Po celé zemi se s hrůzou vyprávělo o Jindřichovi Bohnickém, který kolem Prahy na cestách pálil, loupil a vraždil, než byl konečně chycen a sťat. V městech propukaly požáry, v Klatovech roku 1520 shořelo na dvě stě padesát domů, na mor v hlavním městě umíralo denně až 150 lidí. Pohnuté události začátku 16. století tvoří rámec dvoudílné románové kroniky Josefa Haise Týneckého, vydávané z pozůstalosti. Jejími hrdiny jsou především Janovští, otec a všichni jeho synové, jejich bitvy, zajetí, útrapy. Z jejich osudů splétá autor napínavé příběhy, jež tvoří dějovou kostru celé knihy. Velkou pozornost věnuje autor situaci jednoty bratrské. V královských městech poslechli královský mandát, jenž zakazoval učení jednoty, ale na statcích mnoha pánů a rytířů, jako na janovickém panství, bylo celkem klidno, jednota bratrská nebyla pronásledována jako jinde. Příslušníky jednoty bratrské kreslí autor jako mravně odolné jedince a vzdává hold jejich soudržnosti a statečnosti. Do popředí vystupují i představitelé městského stavu, který nabýval stále víc na významu. V janovických vojnách se města chopila moci, aby zjednala veřejný pořádek v zemi. Celých třicet let však trvalo, než byl mezi městy a stavy zjednán mír. [obálka Melantrich 1987]