Anotace:
Flámský romanopisec Antoon Coolen, dnes nesporně jeden z nejlepších a nejoblíbenějších vypravěčů současné Evropy, patří u nás už jaksi mezi staré známé. - Jeho epicky hutné a básnicky silné i dramaticky sevřené romány, jeho veselé i melancholické krajiny, jeho městské postavy, jeho rázovití vesničané, jeho borkaři, rašelináři, dělníci a rolníci, jeho krásní i zlomení lidé, ti všichni jako by dovedli mluvit řečí českému čtenáři zvlášť milou a příbuznou. Nejinak je tomu i v jeho Rašelinářích, které anglická, francouzská, holandská i belgická kritika označila za jedno z jeho nejsvéráznějších a nejodvážnějších děl. Je to kolektivní román vesnice, jejíž všichni obyvatelé jsou poznamenání tvrdým a nelítostným prostředím kraje, v němž se dobývá rašelina a kde se práce jen těžko mění v chléb. Se vzácnou vypravěčskou kázní, uměleckou i mravní přesvědčivostí předvádí nám Coolen jako na běžícím pásu temné osudy svých postav: Špinavé Lenky, která bydlí se svými osmi dětmi nejprve ve stanu kdesi v příkopu a pak v primitivní drnové chajdě a jejíž muž pracuje od rána do noci na blízkých rašeliništích; pijáka Pieta Klepa, který prohýří chalupu a jehož životní tragedie končí drásavě prozaicky; bezohledného sobce a skrblického vypočítavce Nelemanse, který se pečlivě stará, aby rašelináři nechali mzdu v jeho putyce; Dieny Mandersové, šílené ženy, která ohrožuje své děti a která končí v blázinci a všech ostatních, které jako by Coolen zvlášť pečlivě vybíral z lidského zvěřince, z prostředí bídy hmotné i mravní, kde každý druhý člověk strašně žije, strašně trpí a neméně strašně umírá. České vydání Rašelinářů je vskutku literární událostí. [obálka Plzákovo nakladatelství 1946]