Anotace:
Georg Büchner (1813-1837), dramatik, prozaik a publicista, revoluční demokrat, jedna z nejpozoruhodnějších a nejvýznamnějších osobností německé literatury 19. století, tvůrce, který o mnoho desetiletí předstihl svou dobu, neboť jeho dílo našlo renesanci až ve století dvacátém. Teprve moderní umění objevilo jeho dramata, neboť v nich nalezlo to, oč usilovalo samo: revolucionářství myšlenkové i formální, úzký vztah k nejprogresivnějším hnutím doby, bytostné zaujetí pro sociální spravedlnost, pochopení historických procesů, napětí mezi romantickým gestem a přísnou věcností, mezi tragickým a ironickým pohledem na svět, hluboký soucit s trpícím člověkem. Konkrétnost a pronikavost imaginace, suverénní, přesný i básnivý jazyk, otvírající nové prostory fantazii. A zejména velké umění zkratky, náznaku.
Georg Büchner, student a už v třiadvaceti letech docent medicíny, dokázal za velmi krátký čas vytvořit dílo, jež v jeho století nemá obdoby. Jako jedenadvacetiletý založil v Giessenu ilegální revoluční organizaci Společnost pro lidská práva a spolu s pastorem Weidigem pro ni napsal nejrevolučnější německý leták před Komunistickým manifestem, Posla hesenského venkova (Der hessische Landsbote, 1834). Byl hledán zatykačem a musel z rodného Hesenska uprchnout nejprve do Štrasburku, poté do Curychu. V té době napsal tři hry, revoluční drama Dantonova smrt (Dantons Tod - poprvé bylo uvedeno až v roce 1902), ironickou veselohru Leonce a Lena (první uvedení v roce 1911) a Vojcka (Woyzeck), tragédii malého člověka vydaného všanc zvůli mocných (poprvé byla uvedena až v roce 1913); všechny dnes patří do repertoáru světových divadel. "Prozaický fragment" Lenz, líčící postupující duševní chorobu básníka J. M. R. Lenze, byl poprvé otištěn v roce 1939 a je to mistrovská psychologická próza, jejíž literární technika se zcela vymyká estetice 19. století a jež je dnes považována za jednu z básnicky nejnaléhavějších novel německé literatury.
[obálka Odeon 1987]
Obsah:
|