Anotace:
Otakar Vávra (*1911) začal svou filmovou kariéru jako dvacetiletý, když natočil kratičký avantgardní snímek Světlo proniká tmou. Několikaletá scenáristická praxe, která následovala, byla jeho filmovou školou a v šestadvaceti debutoval jako režisér celovečerního hraného filmu. Jeho Filosofská historie s sedmatřicátém roce otevírá řadu téměř padesáti filmů, které vypovídají nejen o Vávrovi jako tvůrci, ale i o době a společenských a politických proměnách v Československu. Jeho jméno bývá spojováno s klasickou érou meziválečného Barrandova, s husitskou trilogií z padesátých let, s hrubínovskou Romancí pro křídlovku z let šedesátých i s monstrózními díly normalizační kinematografie. Režisér Otakar Vávra poodhalil ve svých vzpomínkách pětaosmdesát let života, z toho téměř šedesát let u filmu. To vše tvoří z dnešního pohledu poněkud nepřehlednou krajinu. Vávra se v ní pohybuje stejně suverénně, jako když tuto krajinu vytvářel - jeho pohledu však mnohé uniká, vidí jen to, co považuje za sobě blízké. Vidí svou přímou cestu k filmu, svou energii tvůrčí i organisační, vidí politické boje v zákulisí i na scéně. Nezapomíná ovšem na stará přátelství s Hugo Haasem, Adinou Mandlovou, Zdeňkem Štěpánkem a mnoha dalšími osobnostmi české meziválečné kultury, rozpomíná se na dávné kavárny a noční bary. Z jeho paměti však nevymizely ani mocenské spory na poválečném Barrandově s celou plejádou vlivných ničemů. Vávra se od počátku své práce ve filmu choval jako bytostný profesionál, a to ve dvojím smyslu: na jedné straně se zásadním způsobem podílel na povznesení filmového řemesla v Čechách, na druhé straně vždy věděl, jak vycházet s mocnými tohoto světa, aby nepřišel o možnost své filmy realizovat. Musel podstoupit až příliš mnoho kompromisů, aby přenesl do filmařského světa heslo "A přece se točí!". Podivný život režiséra je mimo jiné svědectvím také o ceně těchto kompromisů. V posledních desetiletích se světová kinematografie rychle proměňuje, ale diváci stejně jako filmoví tvůrci chovají filmovou klasiku v úctě - a díla Otakara Vávry k této klasice patří. [obálka Prostor 1996]

Obsah: