Anotace:
Do tohoto svazku byly zařazeny tři úspěšné novely, které bez ohledu na dobu vzniku (poprvé vyšly samostatně v rocích 1958, 1961 a 1982) a rozdíly v uměleckém námětu mají výrazný společný rys: H. Šmahelová v nich zachycuje odvěké trauma střetnutí člověka se smrtí, s osudovým nezdarem. Autorku přitom zajímá konkrétní reakce lidí v nepříznivé situaci, soustřeďuje se proto, tak jako v převážné většině své tvorby, na obraz lidského nitra, na vnitřní motivy, ovlivňující jednání hrdinů. V první próze zůstává tato sonda do psychiky kolektivního hrdiny skryta, přesto je základem stavby celého textu, jenž líčí zrod lidové legendy - útěchy v žalu ze zbytečně zmařeného mladého života. Ve druhé novele, stylizované jako osobní zpověď, hledá cestu ze zármutku právě ovdovělý muž. V závěrečném příběhu se vypráví o nejednoduché cestě ze samoty a výlučnosti, o milostném vztahu dvou tělesně postižených lidí. Stejně jako v obou předchozích novelách, i zde Helena Šmahelová vyjadřuje svou hlubokou víru v život a jeho dary. [obálka Československý spisovatel 1989]

Obsah: