Anotace:
Román Jih proti Severu vyšel ve Spojených státech poprvé v roce 1936 a nabídka Macmillanova nakladatelství nestačila zdaleka uspokojit poptávku čtenářů. Když se poté připravoval stejnojmenný film, zájem veřejnosti o výběr protagonistů do rolí Rhetta a Scarlett ohrozil kampaň chystaných prezidentských voleb. V té době Margaret Mitchellová nestihla odpovídat na dopisy, poskytovat interview a zároveň hájit svá autorská práva. Americká románová epopej Jih proti Severu náleží dnes již světovému kulturnímu dědictví. Byla přeložena do mnoha světových jazyků, někdy velmi exotických. Co však víme o její autorce Margaretě Mitchellové? O nejslavnější Atlanťance všech dob, o té drobné rebelantce, jež provokovala jižanskou společnost svým vystupováním, soukromými skandály i životní filozofií? D. A. Pyron jako první literární historik představuje M. Mitchellovou velmi netradičním a zároveň nesmírně poutavým způsobem. Prostřednictvím svědectví současníků, autorčiny korespondence i ukázek z jejích prací proniká čtenář až na dno duše slavné spisovatelky. Dcera amerického Jihu, něžná Peggy - tvrdohlavá Margaret, vstoupila do moderní literatury spolu s W. Faulknerem, A. Tatem, J. W. Cashem, představiteli "ztracené generace". D. A. Pyron charakterizuje naprosto výstižně: "Mladí buřiči generace roku 1900 odvrhli téměř všechno, co souviselo s nostalgickou, sentimentální představou jižanské minulosti... Slavní, nechvalně známí i neznámí členové generace 1900 se vysmívali minulosti Jihu. Žádná jiná generace v regionální mocenské historii se tak cílevědomě nezaměřila na to, aby pobouřila své patriarchy, vysmívala se starým zvykům a porušovala dávná tabu. Tito lidé se zpíjeli do němoty, flámovali a chovali se naprosto nepřístojně (jako Faulkner), tancovali po stolech v Piedmontském klubu (jako Margaret Mitchellová). Milenci spolu spali, aniž byli oddáni, a plodili děti z nemanželského lože (jako Allen Tate a Caroline Gordonová)... Mladí rebelové se zaměřili na kulturu bělochů. A scenérie jižanských románů, situované povětšinou do Virginie nebo na pobřeží, přenesla generace roku 1900 do vnitrozemí, do hor, na jižní hranici, nebo hrála svá dramata ve městech a metropolích..." [obálka Naše vojsko 1993]

Obsah: