Anotace:
Laterna magica začíná stejně jako stovky jiných vlastních životopisů - vypravěčovým narozením -, brzy však zjistíme, že v tomto případě máme co dělat s biografií nanejvýše neobvyklou, netradiční a nevšední. Způsobuje to jednak autorova naprostá otevřenost, sebekritičnost a sebeironie, jednak skutečnost, že místo obvyklého chronologického řazení událostí za sebou je zde užito metody časových a tematických skoků, připomínajících filmové šoty. Bergman se stále a znovu vrací do dětství: nachází v něm kořeny své umělecké dráhy, ale i prapříčinu pozdějších životních traumat a věčné nespokojenosti. ("Naše rodina byli lidé dobré vůle s katastrofálním dědictvím přemrštěných požadavků, špatného svědomí a pocitů viny.") Se suchým, lakonickým humorem líčí svá učednická léta i okolnosti, za nichž vznikaly jeho filmy a divadelní inscenace, s trpkostí vzpomíná na daňovou aféru, po níž odešel do dlouholetého dobrovolného exilu, popisuje nelehkou spolupráci s Ingrid Bergmanovou a setkání s Lawrencem Olivierem, Gretou Garbo, Charlie Chaplinem a dalšími kulturními celebritami. Vyznává se z lásky k ostrovu Fårö, který se stal jeho domovem, a samozřejmě vypráví také o četných ženách, které tak či onak zasáhly do jeho života. Laterna magica nám navíc může posloužit jako klíč k celé Bergmanové filmové tvorbě. Není náhodou, že se stala nejpřekládanější a nejprodávanější švédskou knihou posledních let. [obálka Odeon 1991]