Anotace:
Rukopis této knihy byl odevzdán nakladateli dne 13. března 1939. Dva dny poté vtrhli Němci do Prahy a zdálo se, že kniha nikdy nespatří světlo světa. Avšak bezpečně uschována u Dr Miloslava Novotného ve sklepení bibliotéky Národního musea, dočkala se přece své doby a ocitá se v rukou čtenářových tak brzy, jak to jen poměry dovolily. "Ztracený úsměv" je román své doby. Počíná se rozvíjet na malém městě českého severovýchodu na rozhraní osudného roku 1938 a dlouho nic nenaznačuje, že do něho vichřičně zavanou dějiny. Ale jak se rozvíjí klubko dní, z hrdiny knihy, malého venkovského starosty a z ostatních postav, stávají se nositelé toho všeho, co jsme prožívali v onom nepopsatelném roku. Obě slavné mobilisace roku 1938, boje s německými ordnery, německá okupace a vysvobození městečka, to vše tvoří sloupy této práce, mezi nimiž se rozvíjejí zvláštní osobní osudy jejich hrdin a postav. Kniha je zamýšlena jako prvá část trilogie, na jejímž pokračování, "Babylonském zajetí", autor již pracuje. Není to ani kniha, ani trilogie post festum, komponovaná až po skončení okupace - její zvláštní předností právě jest, že byla vytvořena v dobově správné atmosféře a že je již proto svým způsobem drahocenným dokumentem. [obálka Kvasnička a Hampl 1946] Autorova připomínka z června 1945: Bylo tomu přesně třináct dní předtím, než Hitlerovo Německo pohltilo okleštěné zbytky Čech a Moravy, po nejničemnější a nejpodvodnější kampani z února až září 1938 amputovaných, kdy jsem končil tuto knihu. Ležela u nakladatele několik dní, když k nám Němci vtrhli; na vydání knihy nebylo ovšem ani pomyšlení. Schoval jsem ji do Musea, aby se nestala kořistí Němců při policejní prohlídce, ale v březnu 1944, kdy jsem pracoval na díle látkově mnohem nebezpečnějším, Německé válce, vyzvedl jsem si ji a po pěti letech přečetl. Shledal jsem ovšem, že čtu knihu, vzniklou ve zcela jiné atmosféře, než byla ta, kterou jsme tehdy dýchali. V červnu 1945 byl ovšem tento pocit ještě ostřejší. Ale oč jde u beletristické práce, která nechce být definitivním historickým úsudkem, jest právě to, aby zachycovala atmosféru. V tomto případě jde o to, abychom viděli v ní Hitlera, Němce, západní mocnosti a sebe samé tak, jak se jevili tehdy a ne jak se jeví nyní. Řekl jsem si, že nesmím dopustit, aby pozdější poznání prozařovala do této práce, nemá-li pozbýti své hodnoty dokumentární. Řekl jsem si, že tehdejší úsudky, v kterých jsem se asi srovnával s obrovskou většinou národa, nesmí býti porušovány prokmitáváním pravd později seznaných. Mimo jiné právě pražský 5. květen 1945 mne poučil, jak jsem jednal správně, když jsem učinil z mobilisace v měsíci září 1938 hlavní dynamickou sílu celé knihy, neboť 5. květen jest jen pokračováním onoho dne, jest, jako byl onen, dokladem věčnosti a mládí našeho národa. Patnáctého března Léta Páně 1939 v šest hodin ráno za znění zprávy: "Německé vojsko překročilo hranice..." byly dány základy k pokračování v knize. Již za několik dní mu daly události název: V zajetí babylonském. Bude doveden jako střední díl trilogie až k 5. květnu L. P. 1945, jak jen dokončím Německou válku. Na tvářnosti třetího dílu pracují dny, které prožíváme. Budou to asi mé poslední beletristické práce, protože již v Německé válce jsem zabrousil na pole nové, jehož obděláváním se míním zcela věnovati. [vyd. Kvasnička a Hampl, 1945]