Anotace:
V této práci se pokouším vyložit ekonomické myšlení komunistů v Sovětském svazu ve dvacátých létech. Sleduji základní myšlenky o charakteru ekonomiky země, která první na světě provedla socialistickou revoluci. Zkoumám teorie sociálně ekonomických předpokladů vývoje socialistické revoluce, jak je formulovali významní vůdcové revoluce tehdejší doby a někteří komunističtí teoretikové. Při zkoumání ekonomických teorií dvacátých let v Sovětském svazu je jedna kardinální obtíž: konfrontace, respektive dokonce verifikace teorií s praxí. Je nesporné, že koncentrace politické moci v rukách komunistické strany spolu s ohromným vlivem sovětského státu v celém národním hospodářství dávala nejvyšším orgánům v zemi velké možnosti při formování ekonomické politiky. Úloha subjektivního činitele zde byla proti dosavadním zkušenostem, včetně zkušeností z válečné ekonomiky v době první světové války, zcela mimořádná. Po skončení občanské války nebyla v zemi organizovaná síla, která by mohla klást odpor hospodářským opatřením sovětské vlády. Úroveň výrobních sil a jim ne vždy přímo odpovídající sociálně ekonomická struktura nemohla v těchto politických podmínkách působit jako citlivý - zejména v krátké době - korektor případných neoprávněných rozhodnutí. Nadto každé rozhodnutí sovětské vlády a jeho realizace vytvářely nové podmínky a často předurčovaly kroky další. Návrat k výchozí pozici byl v praxi téměř nemožný (změnilo se mezi tím již příliš mnoho faktorů). Proto se při zkoumání faktů o sovětském národním hospodářství zdá, že tato fakta plně potvrzují danou, přijatou teorii jako správnou a ostatní staví do nepříznivého světla nereálných fantazií. Chci se proto pokusit vytěžit některé aktuální poznatky z ekonomických a politických možností, které poskytovala doba, v níž tyto teorie vznikaly, a nekorigovat je pozdějšími fakty. Je ovšem nad mé síly zkoumat do jaké míry by tehdy jiná politická a hospodářská praxe umožnila jiný sociálně ekonomický vývoj Sovětského svazu. [z Úvodu 1968]

Obsah: