Anotace:
Znovu se setkáváme s doyenem české literatury Jaromírem Tomečkem. Znovu budeme mít možnost se díky jeho vyzrálému vypravěčství ponořit do klidné, někdy zádumčivé atmosféry přírodních tišin, začasté však i jako svědci dramatických dějů, humorných i tragických pro jejich aktéry. Tomečkova příroda však není pouze pokladnice odcházející krásy, je i partnerem člověka, který v ní chce být přítomen ne jako její (údajný) vládce, ale jako pozorný přítel. Tomečkovy drobné prózy jsou důkazem, že je to stále ještě možné. [obálka Jota 1996]