Anotace:
Těm, kdož knihu čísti budou Nebylo mým úmyslem, psáti svou autobiografii, neboť co záleží komu na tom, co jsem kdy zažil, co mne kdy v životě potkalo. Ale čas ubíhá. Sníh klade se ponenáhlu na hlavu mou, rostenci moji odcházejí jeden za druhým, a nezbývá po nich nežli upomínka víc a více mizící. A přece žili jsme v dobách, kdy lid český přišel konečně k vědomí, že jest národem živým, v dobách, kdy první vánek svobody osvěžil všechen život náš. Doby ty jsou tak zajímavé a důležité, že jest přímo povinností každého současníka, aby hleděl zachovati kde jakou podrobnost, týkající se tehdejšího duševního, národního i politického života našeho. Neboť každá sebe nepatrnější, arci ale věcná vzpomínka taková tvoří kamének mosaikového obrazu, jenž o dobách těch dosud sestaven není, ale jednou sestrojen býti musí. A mnoho současníků, kteří vypravovati mohli a měli, mizí, aniž by byli vykonali tuto svou povinnost. Jak vzácného materiálu jest následkem toho na vždy a neodvolatelně ztraceno. Uvažuje o věcech těchto, sáhl jsem do své paměti a jal jsem se zachraňovati některé kaménky pro příští ten obraz mosaikový. S tohoto stanoviska budiž hleděno na tyto vzpomínky a na náčrt mého života, jenž tvoří vzpomínkám těm nutné orientační pozadí. Jest v nich sice, jak ani jinak možno není, ledacos osobního, ale snad také mnohé, co ostré světlo vrhá na poměry a osoby zašlých dob. Dr. Josef Štolba. V srpnu 1906.

Obsah: