Anotace:
Dobrovolné dohody, uzavírané s průmyslem či jinými znečišťovateli životního prostředí, se stávají stále aktuálnější součástí stávajících systémů nástrojů politiky životního prostředí. Představují zpravidla alternativu či doplněk některých tradičních nástrojů. Jsou součástí tak zvaných dobrovolných přístupů v politice životního prostředí, kam dále patří jednostranné závazky, dobrovolná řešení iniciovaná veřejnými autoritami a dohody vyjednané přímo mezi znečišťovateli a poškozenými.
Dobrovolné přístupy se ve stále větší míře využívají v mnoha státech Evropské unie a ostatních státech OECD pro snížení negativních dopadů různých subjektů na životní prostředí, především průmyslových podniků a jejich sdružení.
Enviromentální dohody se uzavírají nejčastěji pro nejzávažnější problémy životního prostředí (mající často mezinárodní dosah) s odvětvími průmyslu, která jsou hlavními původci znečištění a kde tradiční nástroje ekologické politiky z různých důvodů působí nedostatečně.
Protože v České republice představují dobrovolné environmentální dohody relativně nový a málo ověřený nástroj politiky životního prostředí, bude třeba pokračovat v jejich analýzách. Teprve delší praxe a další výzkumy ukáží, do jaké míry jsou dobrovolné environmentální dohody schopné plnit svůj účel a jaké problémy vyvstanou při jejich aplikaci.
Kniha je jedním z výsledků projektu Ministerstva životního prostředí České republiky VaV/320/1/98 "Ekonomické aspekty rozšíření metody dobrovolného vyjednávání při řešení environmentálních problémů a plnění mezinárodních standardů v ochraně životního prostředí" zpracovaného na katedře životního prostředí Vysoké školy ekonomické v Praze.
[obálka VŠE 200]
|