Anotace:
Jedním z uzlových bodů novodobých dějin je revoluce 1848-1849, které se právem dostalo později názvu "jaro národů". Na jaže 1848 téměř celá Evropa žila ve znamení hesel svobody, rovnoprávnosti a bratrství národů. "Zásada národnosti", dnes bychom řekli právo národů na sebeurčení, se jevila tehdejším publicistům, politikům i vědcům tak průkaznou a mocně působící silou, že jí přikládali vznáma zákonitosti. Ve vědomí evropské politické veřejnosti se postupně prosazovala idea sjednocení a osvobození Němců, Italů a Poláků, se svými národními programy vystoupili také Maďaři, Jihoslované, Češi a Slováci, Rumuni, pak i Ukrajinci v Haliči. Metternichovský systém byl s to uchránit habsburskou monarchii po celou dobu první poloviny 19. století před revolučními otřesy, ale na jaře 1848 revoluce Metternicha smetla a národy rakouské říše přijímaly s nadšením hesla o svobodě. Koncem dubna 1848 se však ukázalo, že nároky jedenácti národů habsburské monarchie na vlastní státnost a na rozsah národního území se navzájem kříží. Co bylo příčinou konfliktů mezi národy habsburské monarchie, jaké místo mají v revoluci 1848-1849 ve střední a jihovýchodní Evropě? Tyto otázky byly autorovi podnětem k rozhodnutí, aby se zabýval revolucí 1848-1849 právě z hlediska složité národnostní otázky v habsburské monarchii. Opíraje se o výsledky jednotlivých národních historiografií a o vlastní výzkum činností celoněmeckého Národního shromáždění ve Frankfurtu n. M. a rakouského sněmu ve Vídni a v Kroměříži, dále o obsah dobového tisku, předkládá Josef Kolejka své pojetí revoluce 1848-1849 ve střední a jihovýchodní Evropě jako první práci tohoto druhu v československé histriografii. [obálka Svoboda 1989]