Anotace:
V posledních letech svého života - po nařízeném opuštění Prahy - se [Karel Engliš] zabýval stále velmi intenzívně promýšlením své teorie myšlenkového řádu. Jde o bohatou vědeckou pozůstalost, která je zatím v rukopisech, z nichž některé jsou převedeny do strojopisů. A mezi nimi vyniká práce, kterou Engliš původně nazval "Lidské ideály", ale později titul změnil na "Věčné ideály lidstva". Zamýšlí se ve svém noetickém pohledu nad tím, co je dobro, mravnost, pravda, spravedlnost, svoboda, přirozená práva a další. Je to výklad typicky "englišovský", myšlenkově hutný, v podstatě výklad pojmů - nikoliv eseje, historie nebo diskuse. A právě tímto vědeckým pojetím je Englišův výklad cenný pro naši současnost, kdy po letech nesvobody, demagogie a pojmových deformací je tolik třeba mít myšlenkově jasno především v tom, co je ideálem trvalého lidského snažení, co pojmově znamenají velká slova a velká hesla, vznešené cíle, za které se v celé historii lidstva tolik bojuje a za něž se mnohde stále ještě trpí. [z předmluvy Fr. Vencovského 1992]

Obsah: