Anotace:
Teprve padesát let po Máchově smrti [1. vydání 1886] napravuje J. Arbes křivdy, které spáchala na pěvci "Máje" současná kritika. I když již příští básnická generace se naučila chápati krásu a hloubku Máchova "Máje", s jehož jménem ve štítu bojovala o vavříny, přece se v jejích řadách nenašel nikdo, kdo by se pokusil vyložiti a kriticky zhodnotiti záhadnou osobnost největšího českého titána, kterému sudičky určily los prokletých básníků. Věru bolestnou pravdu měl J. Arbes, když úvodem k své knize máchovských studií napsal: "O čem bylo již od té doby, co Mácha zemřel, vrstevníky jeho psáno! O jakých věcech bylo jimi národu českému zevrubně vypravováno, o jakých lidech více méně obšírně referováno - ale Mácha zůstal v zákoutí téměř nepovšimnut..." Tím větší je zásluha tohoto spisovatele, jenž podobně jako ten, kterému se snaží porozumět, těžce zápasil s nepřízní osudu, že se první v českém písemnictví odvážil psychologického rozboru Máchova díla, první vrhl světlo na mohutný tvůrčí rozlet a ukázal na jeho příbuznost s veleduchy světové literatury. Proto jsou jeho studie vskutku objevné: vědecky a zároveň dopovídají to, co nevysloveno se tají v koutech básníkovy duše, s jemným jasnozřením usilují sejmouti roušku, která halí Máchovu osobnost stínem tragičnosti. Dnešní čtenář k nim přistupuje s dvojí pietou: jednak k Máchovi, jednak k Arbesovi, jehož literární portret znamenitě dokreslují. [obálka Melantrich 1941]

Obsah: