Anotace:
Geniální francouzský matematik a myslitel Blaise Pascal (1623-62) má mezi filozofy, vědci a náboženskými reformátory, kteří utvářeli podobu novověkého myšlení, postavení zcela mimořádné. Ve svém díle dokázal spojit objevitelskou práci vědeckou, podloženou i jejím metodologickým promyšlením, s vyjádřením intenzívního prožitku nedostatečnosti rozumového poznání pro život člověka, ústícího v uvědomění významu víry. Ta se mu stala nejen útočištěm před zmatky světa, ale zároveň výzvou k mravní opravdovosti. Proto se energicky vložil do ideového zápasu, který za vlády "krále Slunce" Ludvíka XIV. poutal pozornost francouzské a posléze i evropské vzdělané veřejnosti - mezi jezuity s jejich probabilismem a jansenisty s jejich rigorismem. Ve svém zásadním slovu do této diskuse, slavných "Listech venkovanovi" (překlad prvních deseti z nich a Listu 15. je základem tohoto výboru z jeho spisů), podal kritiku morální vypočítavosti a ochoty svědomí ke kompromisu se světem nejen s myslitelskou hloubkou, ale rovněž s takovým mistrovstvím polemického stylu, že se tím vřadil i mezi klasiky francouzské prózy.
[obálka Vyšehrad 1985]
Obsah:
|