Anotace:
Román Abraham Abt, který vyšel z pozůstalosti Victora Hadwigera v roce 1912, vlastně není románem v pravém slova smyslu. Jedná se spíše o sled šestnácti vyprávění, skic, pohádek a jedné básně v próze, v uměle vytvořeném rámcovém ději, v němž je líčeno hledání samotářského poutníka Abrahama Abta. Vyprávění se stává tématem děje, který však sám o sobě nelze pro tajemství jazyka Victora Hadwigera převyprávět. Dřívější lyrické motivy autora jsou v Abrahamu Abtovi spředeny epicky. Před očima se nám zjevují stále nové a nové obrazy světa a lidí. Jsou protkány excentrickou fantazií, pohybující se jak v zářných výšinách, tak v temných hlubinách citů všemožných pozemských tvorů. Občasný hymnický tón je Hommage na obdivovaného Friedricha Nietzscheho, jiné, silně individualistické pasáže, poukazují na spřízněnost s filozofií Maxe Stirnera. U novel Victora Hadwigera se prolínají dvě umělecké formy. Výchozí formou je neoromantismus vyjevující se duševním pohroužením v detailu, svědomitým vystínováním nálad, přebohatou zvučností a melodií jazyka a ne v nejposlednější řadě sytým koloritem, jenž se někdy rozrůstá v téměř narkotickou stísněnost. Jiné novely naopak poukazují svou strohostí, kuse skicovaným průběhem, skoky z jedné části vyprávění do druhé ztěžující osvětlení psychologických příčin, na expresionistickou formu, jíž byl Victor Hadwiger prvním německým protagonistou. [z obálky Argo 1994]