Anotace:
Román, odměněný r. 1966 cenou nakladatelství Československý spisovatel za prózu, patří - podobně jako Pan Theodor Mundstock - k vrcholným dílům naší poválečné prózy. Jeho hrdinou je mladý chlapec žijící v Praze v letech těsně před 2. světovou válkou. Ačkoliv je jediným synem zámožné rodiny, není jeho dětství šťastné, trpí osamoceností v chladném rodinném prostředí a jedinými osobami, s nimiž si může lidsky popovídat, jsou prostá služebná Růženka a dávno mrtvá babička, jejímuž portrétu se chodí svěřovat. Chlapec se utíká do vnitřního světa a nachází útěchu ve snění, které prostupuje i realitu. Autor propojuje sugestivně pohádkové vidiny, halucinace, pověry, strašidelné příběhy, vyprávěné služebnou, se skutečností, opravdovými událostmi i s jejich subjektivním zrcadlením. Chlapcův podvědomý pocit úzkosti a strachu je tušením hrůz, jež chystá budoucnost: Rakousko a Sudety byly obsazeny nacisty a na svět se snáší soumrak předvečera války. Zamlženost a šerosvit, prolínání iluzí, halucinací a reálna jsou typickou atmosférou vyprávění, v němž historii jde stříc strach dítěte, příliš mladého, aby chápalo politické události, temná struna v jeho duši však vibruje se stupňující se intenzitou tušením blízkosti vraha. A vrahů bude bezpočet, ne jeden, hnědý mor pronikne všude, červená čapka skřítka bude kápí kata, domovníkova sekyra sekyrou popravčí, obsah otcovy skříně sbírkou osvětimského muzea, tovární pece krematorii koncentračních táborů. Líčení života a vnitřního světa chlapce je v autorově sugestivním podání mnoharozměrnou metaforou s širokou škálou významů, jež dešifrujeme každý podle míry své fantazie a senzibility. [z obálky ČS 1978]