Anotace:
Období, které vykládá vysokoškolská učebnice dějin pravěku a starověku, je časově nejdelší z dosud popsaných v této řadě učebnic světových dějin. Jeho počátky sahají až do minulosti vzdálené od nás kolem tří miliónů let a výklad je doveden až do pádu západní římské říše, tedy do doby téměř před 1500 léty. Vznik člověka a lidské společnosti a vynález prvních nástrojů, postupný vývoj člověka až k dnešnímu typu homo sapiens a vznik řeči a myšlení, domestikace zvířat a jedlých plodin, která vedla k přechodu od sběratelství a lovu k zemědělské výrobě, vznik řemesel a zpracování kovů, vznik prvních měst a chrámů, vznik vykořisťování a sociální diferenciace, jež vedla ke vzniku třídní společnosti a prvních států, vynález písma, vznik psaných dokumentů a později literatury, umění a vědy, vytvoření nejstarších demokratických států i první otevřený boj vykořisťovaných - otroků - proti vládnoucím třídám, vznik prvních vrcholných - "klasických" - děl světové literatury, filozofie, vědy a umění - to všechno jsou jen některé nejvýznamnější rysy období, jež učebnice zahrnuje. Autoři se snažili ukázat tyto a mnoho dalších jevů na pozadí nejvýznamnějších událostí a typických období a oblastí. Tak část líčící dějiny pravěku (hlava I-IV) se po výkladu o vzniku a vývoji člověka v paleolitu soustřeďuje na oblast nejstarší zemědělské výroby na světě, na neolit a chalkolit Předního východu, známý teprve necelé půlstoletí. Evropský pravěký vývoj je popsán jen stručně pro srovnání s vyspělejší oblastí Předního východu. Hlava V a VI líčí dějiny starého Předního orientu - Mezopotamie, Egypta, Malé Asie, Syropalestinské oblasti (Foiníkie, Palestina) a Persie; k nim je v hlavě V přiřazena chronologicky současná a typologicky příbuzná oblast Egejská s minojskou a mykénskou civilizací. VII.-IX. hlava popisuje řecké dějiny od počátku 1. tisíciletí, tj. od pádu mykénské kultury, až po Alexandra Makedonského, X. hlava dějiny západního Středomoří (Foiničané, Řekové, Etruskové, Italikové) před zmohutněním Říma, jehož počátky líčí hlava XI. Dějiny 3.-1. stol. př. n. l. v celé středomořské oblasti jsou obsahem hlav XII (helénistické státy) a XIII-XIV (rozkvět a krize římské republiky, vznik římského impéria). Pro srovnání úrovně vývoje v různých oblastech Evropy je opět zařazena hlava XV, Evropa mimo Středomořskou oblast v 8. - 1. stol. př. n. l. Od Augustova principátu (zlom 1. stol. př. n. l. a n. l. hlava XVI) jsou pak osou dějin osudy římské říše až do jejího rozdělení a pádu západní říše římské r. 476. Líčí je hlavy XVII a XIX, mezi něž je vložen výklad o tzv. "barbarských" kmenech Evropy mimo území římské říše, které měly stále rostoucí význam a po pádu západořímské říše vytvořily na jejích troskách a s jejím dědictvím novou společnost ve středověku. Poslední dvě hlavy XIX a XX popisují stručně vývoj starověké Indie a Číny. Protože učebnice má sloužit nejen jako materiál ke zkouškám nýbrž i jako odrazový můstek k dalšímu studiu zájemců (zvláště pro ty jsou určeny petitové části textu), je vybavena bohatou bibliografií, rozdělenou na úvodní a na speciální uváděnou k jednotlivým hlavám a kapitolám. Ve všech oddílech jsou potřebné úvodní části o pramenech, chronologické tabulky, mapy, plány a ilustrace. Pozornost je na příslušných místech věnována teoretickým otázkám - marxistické periodizaci dějin, typologii pravěké a starověké společnosti, otázce vzniku státu, antické demokracie i obecným otázkám chronologie a počítání času, vzniku a vývoji písemných systémů, významu etnického (rasového) složení obyvatelstva atd. Rejstřík usnadní orientaci v učebnici i těm, kdo v ní budou hledati dílčí poučení o určitých událostech a osobách. [obálka I. díl 1979]