Anotace:
"Výklad Goethova Fausta" (Erläuterungen zu Goethes Faust) napsal František Tomáš Bratránek v roce 1842 ve Lvově. V tísnivé intelektuální izolaci rakouské Haliče podnikl odvážný pokus o aplikaci Hegelovy identitní filozofie na Goethovo stěžejní dílo. Intuitivně přitom postihl, co tyto dva představitele evropské kultury z přelomu 18. a 19. století spojuje; byla to myšlenka zprostředkování mezi subjektem a objektem, duchem a světem. Člověk je natolik skutečný, nakolik vystupuje ze sebe a angažuje se ve vnějším světě. Goethův "Faust" je podle Bratránka básnickým obrazem cesty člověka životem a dějinami, po níž dospívá lidský duch v zápase se silami světa k sobě samému. Mefisto a ostatní postavy tragédie představují jednotlivé stránky Faustovy bytosti, které se osamostatnily a vystupují proti Faustovi jako jednající osoby. Jejich snaha o vlastní jednostranné uspokojení odvání Fausta od jeho obecně lidského poslání a strhává ho k hříchu a zločinu. Své pravé skutečnosti a svobody může Faust dosáhnout jen tím, že vědomě překoná a dialekticky "zruší", tj. uchová jako své podřízené momenty. I Mefisto, negativní moc konečnosti, je tedy nutným momentem totality světa. Bratránkova spekulativní interpretace překračuje nejen dobové nábožensko-moralistní soudy o "Faustovi", nýbrž obsahuje myšlenky živé i v moderní faustovské literatuře.
[obálka Odeon 1982]
|