Anotace:
Bergman značnou část svých scénářů vydal - v upravené podobě - knižně jako tzv. filmové povídky. Jsou to literárně zcela svébytná díla, která lze číst nezávisle na jejich filmové podobě. Díky jim je dnes Ingmar Bergman nejen jednou z čelných osobností světové kinematografie, ale také jedním z nejpřekládanějších švédských autorů.
Rozsáhlá rodinná freska Fanny a Alexandr, natočená ve dvou verzích, tříhodinové a pětihodinové, zaujímá v Bergmanově tvorbě výjimečné místo. V ní se současně - tentokrát ovšem okořeněné zdravou dávkou ironie a sebeironie - objevují témata a motivy, které předchozí filmy zpracovávaly odděleně (vztah umění a života, vztah reálna a ireálna, racionálna a iracionálna, skutečnosti a fantazie, problém manželského partnerství, otázka boží existence atd.). Nově k nim přistupuje silný autobiografický prvek, reprezentovaný především traumatickým vztahem k otci (zde k otčímovi), ale i nostalgickým pohledem na dětství.
Bergman se ve Fanny a Alexandrovi dívá na svět a jeho problémy nezvykle smířlivýma očima a vyjadřuje víru, že ve věčně se opakujícím zápase dobra a zla vždy nakonec zvítězí to prvé. Třebaže to není, jak sám původně ohlásil, jeho dílo poslední (po něm vznikl ještě televizní film Po zkoušce (Efter repetionen, 1984), a lze doufat, že vzniknou ještě další, je to bezpochyby - vzhledem ke svým uměleckým kvalitám a svému syntetizujícímu charakteru - dílo klíčové, vrcholné.
[obálka Mladá fronta 1988]
|