Anotace:
Jeden z největších indických básníků, jehož rodné jméno je bengálsky Thákur, ačkoli ve styku se světem užíval jména Tagore, dostal Nobelovu cenu za své životní literární dílo, jehož věrnou ukázkou je dílo z roku 1913. Drobné denní starosti, jak je život na jeho rodných statcích poskytoval, podněcovaly jej k psaní povídek. Plastičnost a svěžest, umělecké prokreslování postav a prozírání spisovatelovo v spletité záhyby lidského rozhodování, snaha porozumět záchvěvům lidské duše, ale nadevše kořenná vůně bengálského venkova - jsou nedostižitelné vlastnosti těchto povídek. Vedle jeho lyrických básní jsou nejskvělejší jeho tvorbou. Rozvíjejí se místy v epickou šíř, ještě podle vzoru starých vypravěčů, ale má již svou svéráznou thákurovskou půvabnost, plyne lehce s podivuhodnou mistrovskou průhledností a často překvapí nečekanou myšlenkovou kadencí. Příznačnou a důležitou složkou mluvy těchto povídek jsou četná a jemně přibroušená přirovnání a podobenství. Jistě si přečtete se zájmem i tuto, kterou vám předkládáme jako zpěv dalekého Orientu. A.N. [obálka 1938]

Obsah: