Anotace:
Poslední stránky románu Stopy mých otců, druhého dílu historické trilogie Heleny Šmahelové [Stíny mých otců, Stopy mých otců, Hlasy mých otců], líčily významnou událost v životě posledního stružineckého mlynáře Josefa Šmahela, který se v den vyhlášení konstituce, 15. března 1848, stěhoval s ženou Marií, dvěma malými dětmi Aloisem a Luizou a hospodyní Maří Magdalenou na své nové působiště v Chrudimi, do mlýna zvaného Hrkačka. Rozsáhlá sága mlynářské rodiny se uzavírá právě vydaným románem Hlasy mých otců, v němž autorka popsala období našich více než šedesáti let existence svého rodu až do roku 1912, kdy Hrkačka vyhořela. Od roku 1848 bylo toto starodávné dřevěné stavení na okraji města domovem Josefových pěti dětí, později i sedmi dětí Aloise Šmahela a jeho obdivuhodné tety Františky. Františčin životní příběh stojí v centru děje, ale s nemenším zájmem budeme sledovat i mnohé jiné výrazné postavy, jejichž osudy se naplňovaly už na začátku našeho století. Dobovou atmosféru dokreslují epizody z dějin města Chrudimi i popisy událostí významných pro rozvoj českého národního života v rámci rakousko-uherské monarchie. Autorčino hlavní téma však je opět člověk se všemi svými pochybnostmi, touhami i chybami, v každé době usilující o spokojenost, štěstí a lásku. [obálka 1987]