Vyhledávání       Obchodní podmínky       Nápověda
 
Antikvariát
ISIS
 
Němcová, Božena, 1820-1862:
Povídky. Řada druhá


Němcová: Povídky. Řada druhá, 1906 Jan Laichter, Praha 1906       Edice: Sebrané spisy Boženy Němcové č. 4 * Čeští spisovatelé XIX. století

Rozsah: XVIII, 440, [3] s., [2] l. obr. příl.    Formát: 15,7x11,3
Popis: Vázaná, bez přebalu, vazba mírně odřená a uvolněná, dobrý stav. (90%)

Cena: 90 Kč

Nakladatelské údaje:



Anotace:
Úvod [1906, Marie Gebauerová, zkráceno] Povídky, obsažené v tomto svazku, byly vesměs uveřejněny v letech 1857 až 1859. Jsou z posledního období literárního působení Boženy Němcové a zřejmě nesou také stopy období jejího tehdejšího života. Muž byl již ve výslužbě; sháněl sice práci, ale, jak svědčí dopisy, vydělal si sotva tolik, co sám potřeboval. Ve všech těch povídkách silně se ozývá sociální otázka. Z dopisů Němcové z té doby je zřejmo, že hlavní starosti o výživu a o vzdělání dětí nesla ona; muž velmi málo přispíval. Novela "V zámku a v podzámčí" byla vytištěna v kalendáři "Koledě" na rok 1857. Za peníze lze všechno koupit: titul, panství, koně, chrty, služebnictvo, livreje, přátele. Paní v zámku má tolik peněz, že toto všecko za ně má, a myslí si, že tedy vede život nejlepší, jaký může být. Němcová ná vodí pěšinkami krásného parku Skočdopolových, komnatami, ve kterých žije tato "šťastná" a "dobrá" paní, a ukazuje přitom všude tam, kam ona, ubohá, nevidí. Každý přizná, že je dobrá, ale i dobrota se zvrhá, nevede-li ji uvědomění. Ze psa na příklad udělá - jen z dobroty srdce - blahobytného pensistu, kdežto z chytrého, hezkého hocha učiní tatrmana v komedianském fráčku - své páže - jsouc při tom přesvědčena, že i jemu prospívá, že i jemu činí dobře! Ješitnost ovládala všecko, vybujela nad všecky ostatní vlastnosti, ovládala i dobrosrdečnou paninu, dusila a zaváděla každé lepší její hnutí na scestí, znemožňovala poznání, pochopení a prohloubení vlastního úkolu bohaté dámy, a Němcová v ní vidí jednu z mnohých příčin křiklavých neshod a rozdílů společenských tříd. Tak bylo v zámku. Podzámčí mluví proti zámku. Kontrast blahobytu, přepychu a nezměrné nouze a bídy. Pod zámkem je stín a ten zakrývá očím panstva všecko strádání chudého dělného lidu. Novella "V zámku a v podzámčí" jsou obrazy ze života jako "Babička". Jsou jen z jiného ovzduší a pod jiným zorným úhlem podané. V "Babičce" uplatňuje vše především své krásné stránky, ani chudoba tam líčená nemá tak krutých ostnů, ba ani samo neštěstí nezdá se být tak drásavé v ovzduší lidí sice prostých, ale citově probudilých. V povídce "V zámku a v podzámčí", kde vládne především chudoba srdce, zdvojnásobuje se každé lidské utrpení. Téhož roku (1857) vyšla v jiném kalendáři - "Poutníku z Prahy" - povídka "Chudí lidé". Látkou náleží prvnímu roku manželství Němcových, kdy mladá "paní jako nepaní" se ráda smála, dováděla a veselila s mládeží, jak o ní píše podle jejího vlastního vypravování Žofie Podlipská. Z povídky se také ozývá svěžest mládí, temperament sedmnácti let. Pojetí ukazuje člověka, který prošel životem, pozoroval lidi a naučil se pronikat a oceňovat povahy. Provedení a podání svědčí a vycvičeném již peru. Povídka "Chudí lidé", vypravování životních příběhů prostých obyvatelů malého městečka, čte se tak příjemně, budí tolik představ a myšlenek, že vlastně daleko více je řečeno mezi řádky nežli v nich. Němcová tu uložila kus své filosofie, kterou podává oceňováním názorů svých hrdin. Možno, že Jakubova odevzdanost v osud jí pomáhala snášeti vlastní útrapy života těch let. Vedle "Barušky" z r. 1853 má název "vídeňské povídky" také novella "Dobrý člověk". Byla otištěna v časopise "Posel z Prahy" r. 1858. Prostý děj s pěkným rámcem. Sociální otázky se tu Němcová dotýká ve dvou věcech: líčí poměry českých služek ve Vídni a poměry učedníků. Služky musí často mnoho snášet, zejména od paniček. A jakým nástrahám jsou vydána taková děvčata, majíce na obranu proti nim jen vlastní svůj charakter! Paní Kateřiny, starající se tak nezištně o služebná děvčata, jsou jistě velmi vzácným zjevem a spíše jen značí cestu, kterou autorka ukazuje k jakési nápravě, cestu arciť příliš ideální. Pobyt Němcové ve Vídni zajisté nebyl dlouhý, ale postačil jí, aby vystihla poměry učedníků, kteří zejména z Čech tam přicházejí. Vylíčení takové pouti ubohých hochů, vesele si vykračujících k Vídni, kam je rovněž ubozí rodiče poslali hledat místo, dojímá prostou důvěřivostí, oddaností v osud, který nedovoluje ani toho přepychu, aby tací chudáci měli o své dítě do té míry strach a obavu, že by je tak nazdařbůh do světa neposlali. "Chyže pod horami" - tato milá, svěží idylla - vylíčení života ve statku na samotě a některých zvyků na Slovensku - vyšla v almanachu "Máj" na r. 1858, a všeobecně se tehdy líbila. Má i dnes do sebe cosi dětsky prostého. Němcová nazývá črtu národopisným obrázkem. Není ničím jiným; vylíčení pěkných povah členů rodiny Medvědů spadá rovněž do tohoto rámce, jako i rázovitá figurka bačova. Romantická zápletka lásky Bohušovy s "jahodečkou" Katuškou vyplňuje svůj účel, poskytujíc autorce příležitosti k podání některých rysů slovenské povahy a dodávajíc celému obrázku právě oné jemné idylličnosti. Je-li "Chyže pod horami" idyllou rodinného života, - povídka "Pan učitel", poprvé vytištěná ve "Sborníku učitelském" na rok 1860, je idyllou školy. Kdo jen trochu nahlédl do školského života a sledoval působení školy zejména po stránce výchovné, ten - čta "Pana učitele" - zajisté přizná, že tato povídka by mohla být základem, z něhož by bylo lze vystavět školu přímo ideální. Povídka tato jsou vlastně memoiry spisovatelčiny z doby jejího pobytu ve Chvalkovicích, kde chodila do školy, když opustila školu v České Skalici. Krátká črta "Čtyry doby" pochází z pozůstalosti Boženy Němcové. Črta byla otištěna v pohrobním vydání spisů B. Němcové u firmy I. L. Kober 1892 v IX. sv. Národní bibliotéky, str. 146. Vidím v této blouznivé zpovědi, jak J. V. Frič "Čtyry doby" nazval, vskutku jakousi zpověď autorčinu. Byla psána koncem r. 1855, v době, kdy Němcová, vrátivši se ze své poslední cesty na Slovensko, žila v Praze v úplném ústraní a již odstrčena ze zářivé cesty svých prvních skvělých úspěchů, vyobcována nouzí, bídou a starostmi z kruhu lidí favorisovaných. Zklamána v tak mnohém dívčím snu, přemýšlela o svém životě, i nejedna úvaha v jejích dopisech svědčí, že se ráda obírala svou minulostí. A přemýšlení ji dovedlo do smutných konců. V črtě "Čtyry doby" dává hluboko nahlédnout do svého nitra. Jako by probírala celý vlastní svůj život od prvního probuzení svého panenství až po dobu, v níž právě žila! To, co praví, že se žádá od nevěsty, zní jako pozdní uvědomění vlastní přísahy před oltářem, pozdní a tím tíže dopadající veškerou váhou svého otroctví. Přátelství mezi ní a mužem nebylo. Životopisci Němcové se poměru jejího k muži dotýkají velice opatrně; vždycky však, i při vší chvále poctivosti, nezištnosti a vlasteneckého smýšlení Josefa Němce, odnášíte si přesvědčení, které je možno tlumočit vlastními slovy Němcové, jimiž v jednom ze svých dopisů charakterisovala manželství chvalkovického správce Hocha: Co je to všecko platno, oni se k sobě nehodili..." Poslední belletristická práce Němcové je fragment povídky nadepsané "Cesta s pouti". Tento román měl státi v čele sebraných spisů u Augusty vydaných [1862], aniž bylo autorce možno jej dopsati. Začalo se tedy řečené vydání spisů Němcové bez něho. Z fragmentu nelze soudit ani o dalším postupu díla, ani o jeho rozsahu. Zbyl nám v něm pouze útržek krásného, svěžího obrázku, nic víc.


Obsah:



 
  košík