Anotace:
Píseň o vrbě, kniha psychologických črt a novel, které Viktor Dyk psal a uveřejňoval v letech 1897-1908, tvoří stejně jako svazeček próz Hučí jez, jakýsi prozaický pendant k hořce ironickým a skeptickým veršům Dykovy mladosti, na kterou jako by dopadal těžký stín marnosti, hoře a desiluse. Je to soubor sedmnácti povídkových a novelistických črt, nevelkých sice rozsahem, ale silných v náladě a psychologii a osobitých ve výraze i ději, soustředěném se vší střídmostí slova lehce nahozeného a sugestivního k všedním tragediím lásky a zrady, k hořkým příběhům i každodenním katastrofám srdcí, jež na své drobné rány marně hledají lékaře. Přes zdánlivou všednost námětů i vlastního děje, odhalující však přejemnou osnovu slovní a metaforickou, plnou zámlk a nápovědí, paradoxní a nepochopitelné zvraty lidských osudů i povah, okouzlují tyto "povídky o zločinech a o mrtvých" jak svérázností autorova stylu, tak básnickou intensitou slov i vět, jež nezapomenutelně a nenápadně sugerují to, co bývá utajeno i skryto v hlubině všedních osudů i každodenních tragedií. "Na erotiku, zbavenou skoro vesměs smyslného přízvuku, padá zpravidla stín marnosti, a smrt, věrná ale nelítostná spolupracovnice života, rozfukuje ledovým svým dechem iluse, které si jako barevné závoje utkal člověk kolem své existence", říká Arne Novák výstižně o charakteru těchto próz Dykovy mladosti, která si našla svůj vlastní osobitý výraz, nejen ve verších, ale také v těchto povídkách, na jejichž spodu zní tón ironického hoře a melancholického stesku tak čarovně, že jsme k nim vábeni jakoby echem řeky zapomnění.
[obálka Borový 1938]
Obsah:
|