Anotace:
Byla či nebyla Atlantis? Existoval uprostřed oceánu veliký ostrov, který se ponořil na mořské dno "za jediný den a jedinou hrůzyplnou noc?"
Snad žádná jiná otázka nezůstala bez odpovědi takovou řadu století, přesto, že vzbudila tolik zájmu, vyvolala tolik nejrůznějších dohadů a podnítila tolik bádání. Kdybychom shrnuli všechna vědecká i literární díla, zabývající se "záhadou" Atlantidy, došli bychom k úctyhodnému číslu.
Sovětská autorka se ve své práci pokusila vystihnout všechny fáze, jimiž otázka Atlantidy procházela od první zmínky o mocné ostrovní říši Atlantů, která náhle zanikla po neznámé katastrofě. Byl to řecký filosof Platón, který ve dvou ze svých deseti dochovaných spisů poprvé seznámil lidstvo s Atlantidou. Jeho vyprávění pocházelo od "nejmoudřejšího ze sedmi moudrých" Solóna, který je uslyšel od egyptských kněží, v jejichž knihách byla prý pověst o rozkvětu i zániku Atlantidy zapsána. Od dob Platónových myšlenka na záhadně zmizelou pevninu lidstvo neopustila. Psali o ní v antické době, snili o ní ve středověku ("ostrovy blaženství"), hledali ji vědci 19. věku i první poloviny 20. století. Osud atlantské pevniny dva a půl tisíciletí podněcoval lidskou fantazii k dílům básnickým, k dobrodružným objevitelským plavbám i k smělému vědeckému bádání. S každými novými vykopávkami a nálezy rostla naděje atlantologů, že byla odhalena - Atlantida. Místo její existence bylo situováno do nejrůznějších končin, nejčastěji ovšem od Atlantského oceánu za Gibraltarský průliv - za "Héraklovy sloupy"; vyskytly se však také názory, že Atlantida byla v Indickém oceánu, v Egejském moři, na Sahaře, v severních zemích, v Černém nebo Kaspickém moři atd. - tyto hypotézy často ovlivňovala národní příslušnost jednotlivých badatelů. Vždy znovu vznikaly spory, nové, často protichůdné názory, dohady, domněnky. Je. Andrejeva s příkladnou svědomitostí sleduje úsilí všech složek při hledání ztraceného světa. Všímá si vážné vědecké práce archeologů, geologů, geografů, biologů, antropologů, etnografů, historiků i filosofů, uvádí však i rozličné kuriózní hypotézy, fantastické dohady, cituje senzační novinářské kachny a popisuje průběh bouřlivého zasedání Společnosti pro hledání Atlantidy.
Hledání Atlantidy je putování v prostoru i v čase: cesta vede z Asie do Středomoří, do Afriky, do pralesů brazilských Indiánů, k mexickým pyramidám; a od dob nejstarších vykopávek až po nejnovější průzkumy mořského dna. Je. Andrejeva se domnívá, že otázku: Byla či nebyla Atlantis? může zodpovědět pouze věda, bude-li jednou schopna vynést z hlubin oceánu pozůstatky atlantské kultury, jsou-li tam jaké. Protože Andrejeva věří v takové možnosti budoucí vědy, věří současně, že po staletích dohadů, snů a domněnek, zda existoval "ztracený svět", lidstvo odpověď dostane.
[obálka 1966]
|