Anotace:
J. N. Permitin vstoupil do literatury několika romány, jejichž prostředím jsou zapadlé, pohraniční sibiřské kraje. Tak i jeho román "Láska", který je vrcholem jeho literární tvorby, líčí výstižně život dvou altajských vesnic - Kozlušky a Černovušky. Jsou to staré rozkolnické vsi a patriarchálnost se v nich uchovala téměř v původním stavu. Zaostalost a nehybnost života, chráněná náboženskými dogmaty a krutou tradiční morálkou, podmiňuje podivnou sociálně psychologickou tvářnost postav tohoto románu. Jsou to zdraví, houževnatí, sukovití, silní lidé, kteří se sžili s divokou a drsnou přírodou. Selifon Adujev byl vychováván svým dědem, nábožným a nevrlým starověrcem, ale uchyluje se od starého života a s mladistvým zápalem přilne k novým revolučním ideám, které pronikají do zapadlé vsi. Miluje Márinu, dceru osadníka, ač děd této lásce brání. Dědovo prokletí a jeho tragická smrt pomáhají uskutečnit Selifonovu svatbu. Po krátkém manželství je nevinně odsouzen. Do vězení mu posílají starověrci udání na jeho ženu. Když se Selifon vrátí, rozchází se s Márinou a ožení se s Froskou, popovou dcerou. Ale když pozná lživost a intriky starověrců, prchá ze vsi a ve městě hledá svou Márinu. Hledá marně. Starověrci zatím zapálí ves a prchají k mongolským hranicím. Jsou pronásledováni a dopadeni, mezi pronásledovateli je i Selifon. Stává se průkopníkem nových ideí, pro ně žije. Márina se znovu vrací do vsi, oba se společně vzdělávají a pracují. Černušovka už není zapadlou vsí, je přestavěna a zmodernisována. Uprostřed šťastného života dojde opět k tragické události: Márina je zavražděna Froskou. Ale ani to Selifona nezlomí, odjíždí do města na studie, aby se vrátil jako vedoucí sovchozu. Selifon Adujev je obdobou Londonova Martina Edena, člověka srostlého s přírodou a s nadšením a láskou budujícího nový svět. [obálka 1948]